Kapitola 23. Možná poslední den v paláci

12 2 0
                                    

Jen co za Kubíkem zapadly dveře, Elizabeth se rozesmála. Štěpán taky, i když skutečnost, že by ho s Elizabeth chytili, moc úsměvná nebyla. „Už musím jít, na to, že převlékám postele, jsem pryč už nějak moc dlouho." řekla ještě stále rozesmátá Elizabeth. „Dobře" usmál se Štěpán. „Ráno ti zase řeknu, kdy se sejdeme, Eliz." „Už se těším" řekla Elizabeth a s náručí plnou povlaků na peřiny odběhla. Štěpán osaměl. Ale ne nadlouho. Hned po pár minutách do jeho komnat zavítal sluha s tím, že si ho princ žádá okamžitě vidět. V Štěpánovi hrklo jako ve starých kukačkách. Třeba ho chce princ jen vidět a popovídat si s ním. Ale třeba taky zjistil jeho tajemství s Elizabeth a chce ho popravit. Velmi nervózně kráčel chodbami směrem k malému sálu, kde se s ním chtěl princ sejít. Jedna jeho část chtěla okamžitě utéct, než ho popraví jako Marcela. Teď už se ale nedalo nic dělat. Musel se tomu postavit. A zvládnout to. Princ už na něj čekal. „Dobrý den, můj drahý. Nepůjdeme se projít do zahrady? Chtěl bych s vámi probrat něco důležitého." přivítal Štěpána Šimon. Štěpán kývl. Ale uvnitř rozhodně nesouhlasil. A začal odpočítávat čas, který mu ještě v paláci a možná i v životě zbývá...

Selekce aneb Syn magického DušanaKde žijí příběhy. Začni objevovat