Selekce aneb Syn magického Dušana

Kapitola 17. Martičky konec

Ráno Štěpána probudily komorné. Stalo se to poprvé za jeho pobyt v zámku. Vždy se probudil sám již za svítání. „Pane, vstávejte, už je den." řekla jedna z nich. Štěpán po hlase poznal, že se jedná o komornou, kterou v tehdy v noci seřval. Otočil se na ni, aby se jí alespoň omluvil, když zůstal stát s otevřenou pusou. Ona komorná byla neskutečně krásná. Dlouhé tmavé vlasy se jí ladně vlnily kolem těla a Štěpán věřil, že takhle se může usmívat jen anděl. „Já...já.. bych se vám chtěl moc omluvit slečno." vykoktal Štěpán. Dívka se po něm překvapeně podívala. Zřejmě již zapomněla, co se v této komnatě dělo první večer a její další slova to potvrdila. „O čem to mluvíte, pane?" zeptala se. Ostatní komorné je se zájmem pozorovaly. Štěpán se začal červenat, ale teď už musel s pravdou ven. „Já... tu první noc jsem na vás křičel. Já jsem nechtěl, jen..." při vzpomínce, proč tehdy vlastně chytl hysterák si vzpomněl, že už je to třetí den. Vymrkal z očí slzy a pokračoval. „Prostě mě to moc mrzí a omlouvám se, slečno..." „Elizabeth" „Slečno Elizabeth." dořekl Štěpán, spokojený, že zná jméno té zázračné dívky. Pak se přesunul do třídy. Ten den ale nemohl vůbec přemýšlet. Buď se cítil provinile vůči Šimonovi, že ho tak okouzlila ta komorná, ale hlavně řešil důležitější téma. Je to třetí den. Ještě stále mohl doufat, že Martu našli a jen ještě nedošel dopis. Nebo taky ne. Pak se ozvalo zaklepání. Ve dveřích stál princ. „Promiňte slečno Natko, ale mohl bych si na chvilku půjčit pana Štěpána? Jen na minutku." Štěpán se zvedl a ignoroval závistivé pohledy všech ostatních. Za dveřmi se dozvěděl strašlivou zprávu. „Pane Štěpáne, mám pro vás informace ohledně vaší sestry. Zatím ji nenašli. Pravidlo třetího dne znáte. Slíbil jsem vám, že ji moji vojáci budou hledat, dokud ji nenajou. Bohužel po útoku rebelů musíme zvětšit ochranu paláce. Otec mi již nedovolil, abych k vám stráže posílal. Je mi to moc líto, můj drahý." řekl Šimon a bylo vidět, že ho to opravdu mrzí. Štěpánovi bylo zase na omdlení. Poslední, co si pamatoval bylo, že ho princ nese do jeho komnaty a vedle něj stojí utrápená Elizabeth.