Selekce aneb Syn magického Dušana

Kapitola 22. Rozhovor a recepce

Ráno se Štěpán vzbudil mnohem dřív, než měl vstát. Přemýšlel. Elizabeth miloval, ale Selekci nechtěl ukončit. Navíc ho to táhlo i k princi. Mozek mu říkal, ať se rozhodne, než skončí jako Marcel, ale sám sebe přemluvil, že to je v pohodě. Když ho komorné obléknout, pošeptal Elizabeth: „Hned po vyučování v mé komnatě. Vem s sebou nějaký povlak na peřiny, když tak řekneme, že jsi jen převlíkala peřiny." Elizabeth trochu zrudla a pak přikývla. Ve škole to Štěpána vůbec nebavilo. Pak ale přišla Štěpánka a oznámila jim jejich úkol. „Jako královníci budete zastupovat vašeho manžela, tedy mého syna, na různých recepcích. Vašim úkolem bude ve dvojicích připravit recepci pro nějakou zemi, kterou si vylosujete. Recepce se budou konat dva dny před Štědrým dnem, máte na to tedy cca týden." Štěpán tedy šel vylosovat nějakou zemi za něj i za Kubíka. Vylosoval si Francii a byl nad míru spokojen, protože Kubík byl Francouzský šlechtic. Ondra byl také spokojen, protože si s Adamem vylosovali Havaj a on chtěl zazářit svými tanečními schopnostmi. Dokonce si na to vybral Fortnite song, aby vypadal ještě roztomileji. Po škole Štěpán doběhl do své komnaty. Elizabeth tam ještě nebyla. Štěpán si tedy sedl ke stolu a začal pracovat na té recepci. Vybíral, do jaké barvy sladí oblečení. Pak se ozvalo zaklepání. Dovnitř nakoukla Elizabeth. „Ahoj" přivítal ji Štěpán. Elizabeth se usmála a vstoupila dovnitř. V ruce měla povlečení na peřiny. „Na čem pracuješ?" zeptala se a kývla směrem ke stolu. „Úkol do školy. Nevíš, jaké barvy se hodí k Francii?" Elizabeth pokrčila rameny. Štěpán přemýšlel, jestli to, co má na srdci má říct hned, nebo až později. Nakonec se odhodlal. „Eliz... ty víš že tě miluju. Ale mám strach, abychom nedopadli jako Anna s Marcelem. O sebe se nebojím, ale nemůžu připustit, abys skončila jako Anna. Jestli mě miluješ a chceš se mnou žít, můžu odsud odejít. Vezmeme se a budeme žít u nás doma. Budeme Pátí, budeme se mít dobře... A Šimon to určitě pochopí. Asi bude i rád, bude mít lehčí rozhodování." Elizabeth se na něj upřeně podívala. „Já tě taky miluju, Štěpáne. Ale nevím jestli se chci teď hned vdávat. Známe se jen chvilku. Já vím, že se o nás bojíš a já také, ale pro tebe to ráda vydržím." Štěpán na ni chvíli zkoumavě zíral. Pak se usmál. „Chápu to. Budu čekat, než si budeš jistá." Pak se na sebe podívali a... a než se stihli políbit, tak dovnitř vtrhl jako velká voda Kubík. Elizabeth se rychle teleportovala k posteli a začala s převlékáním peřiny a Štěpán dělal, že pilně pracuje na recepci. „Čau!" pozdravil Kubík. „Přemýšlel jsem, jestli se kvůli tý recepci nebudeme scházet i odpoledne. Co ty na to?" Štěpán ta slova chvíli vstřebával a pak odpověděl. „Já myslím, že bude stačit dopoledne. Už teď máme kus práce hotovo." Kubík přikývl. „Tak jo. Tak čau." rozloučil se a odešel. Štěpán i Elizabeth si hluboce oddychli. Ale jen na malou chvilinku.