Selekce aneb Syn magického Dušana

Kapitola 14. "Milá" návštěva

Ten den se ve škole moc nedělo. Natka seřvala pár lidí, že nemají papír na zeměpis, ale jinak nic. Neustále někdo odcházel na rozhovory s princem. Když odbila půl jedenáctá, Štěpán se zvedl odešel do pánského salonku. Tam už čekal princ. „Dobrý den, pane Štěpáne. Jak jste se vyspal?" zeptal se s úsměvem na tváři. „Když jsem se uklidnil tak celkem dobře, děkuji za optání." Šimon už se nadechoval, aby něco řekl, když tu dovnitř vešel sluha. „Můj pane, přišla vám návštěva!" Šimon otráveně vzdychl. „Ať počká, mám schůzku." Ani to nedořekl a ve dveřích už stála starší dáma v královských šatech a nesla asi dvacet kufrů. Princ na ni koukal jako zařezaný. „To mě ani nepozdravíš?! Pořád říkám Dušánkovi že tě jeho manželka špatně vychovává! A kdo je tohleto? Že to je komplic, kterým mě chcete připravit o rodinné dědictví? Já to věděla! Jean, koukal zabalit kufry, jede se do Ameriky! Tady nebudu už ani minutu!" rozkřičela se paní a měla se k odchodu. „Babi, tohle je Štěpán, soutěžící v Selekci. Měli jsme spolu první schůzku, do které jsi nám vlítla, ale to je už teď jedno. Štěpáne," otočil se na svého nápadníka„ tohle je moje babička Anna, matka mého otce." Štěpán okamžitě poklekl a uklonil se. „Tak pomůžeš mi s těmi kufry, nebo tady budu stát až do smrti?!". Podle Štěpána by to nebyla až tak dlouhá doba, ale Šimon vystartoval a s kufry v podstatě odběhl. Štěpán se tedy vrátil do třídy. Uběhla hodina a už byl oběd. Najedli se zase s královskou rodinou. Princ byl docela usměvavý, král byl jako obvykle zamračený, což ale mohlo tentokrát být způsobeno tím, že celý oběd dostával vynadáno od své matky. Královna vypadala jinak. Nesmála se jako vždy, ale zamyšleně a smutně koukala do prázdna. Když dojedli, Šimon se zvedl. „Pánové, nyní můžete pokračovat ve výuce. Pouze pokud jsem vás při rozhovoru výslovně požádal, aby jste zde po obědě počkali, učiňte tak. Uvidíme se zase na večeři." Štěpán zvedl a všiml si, že všichni až na Dandu a Ondřeje také. Ti zůstali sedět na svém místě. Když odcházel, viděl sloužící, jak jim balí kufry. Odjížděli. Už měl jen osm protivníků.