Selekce aneb Syn magického Dušana

Kapitola 25. Hádka

Když se Štěpán vrátil večer do komnaty, Elizabeth zrovna uklízela jeho stůl. Když ji Štěpán uviděl, uvědomil si, v jakém je problému. Miluje Elizabeth, miluje Šimona. Elizabeth miluje jeho, Šimon o něj má taky asi zájem. Elizabeth je milá a chytrá, ale to Šimon taky a navíc je to princ. Když se vezme Elizabeth, bude známý tanečník flamenga a bude Pátý. Když si vezme Šimona, bude královník, miláček národa a První. S Elizabeth bude žít spokojený život, ale bude chudý a s Šimonem taky spokojený život, ale navíc i bohatý. Ale zase když se rozejde s Elizabeth, zlomí jí srdce. S Šimonem tak daleko nejsou, takže by si určitě vybral nějakého jiného soutěžícího. Ale když soutěž vzdá, jeho matka ho zabije a Tánička taky. Ale když to nevzdá, zabije ho Elizabeth. Když to vzdá, jeho matka zabije Elizabeth. Když to nevzdá, Elizabeth zabije ostatní ostatní soutěžící, aby zůstal v paláci a vyhrál. Bylo to těžké rozhodování. V tom si ho všimla Elizabeth. „Ahoj!" pozdravila a krátce ho políbila. „Ahoj" pozdravil zpátky. Teď ale potřeboval být sám. „Eliz... já bych ale asi potřeboval teď být chvíli sám. Mohla bys na chvilku..." Štěpán moc nevěděl, jak to říct. „Děje se něco?" zeptala se ustaraně Elizabeth. „Stalo se něco na tom pohovoru? Chtějí tě vyrazit?" Elizabeth vypadala opravdu vyděšeně. „Ne. Já... prostě si potřebuju urovnat myšlenky." Štěpánovi už docházela trpělivost. „A nemůžu ti s tím třeba pomoct?" řekla Elizabeth. „Eliz prosím tě, já bych potřeboval chvíli pauzu." Štěpán už byl docela naštvaný. „Jak pauzu? Co se dělo na té schůzce?" Teď byla zase naštvaná Elizabeth. „Nic důležitého. Prostě je toho na mě moc. Ty, rodina, Šimon..." „Copak ty ho taky miluješ?" přerušila ho Elizabeth. Z očí ji sršely blesky. Štěpán zrudnul. Než se zmohl na jakoukoli odpověď, Elizabeth si mlčení vyložila po svém. „Chápu. Ale ještě před pár hodinami si mi sliboval, že si mě vezmeš. Nevím, co se mezi vámi děje a ani mě to nezajímá. Takhle to dál nejde." řekla, otočila se na podpatku a odešla. „Eliz, počkej!" volal na ni Štěpán. Ale už se nevrátila.