Selekce aneb Syn magického Dušana

Kapitola 26. Co dál?

Štěpánovi bylo hrozně. Jedna jeho půlka mozku říkala, ať je rád, protože to Elizabeth vyřešila za něj. Rozešla se s ním, už ho nechce, tak se může soustředit na Šimona. Ale druhá část chtěla běžet za Eliz a vše vysvětlit. Šel si lehnout, protože další den vstával do školy. No jo, my budeme dělat ty recepce! Uvědomil si Štěpán. Od té doby, co jim tento úkol královna oznámila, se toho tolik stalo... Štěpán se přinutil vstát a jít dodělat projekt. Ale myšlenkami se pořád vracel k Šimonovi a Elizabeth. Nejradši by poslední dny zrušil. Marcel by žil, s Elizabeth by to bylo v pohodě. Vzpomínka na to, jak se s Elizabeth dali dohromady mu připomněla Martu. Už to byly skoro dva týdny. Štěpán měl na krajíčku. Proč se tohle všechno musí stát zrovna mně? Pomyslel si. Možná Selekce nebyla vůbec dobrý nápad. Možná měl zůstat doma. Hned ty myšlenky zaplašil. Selekce je jeho šance. A vypadá to velmi nadějně. Marta by se ztratila tak jako tak a Marcela by popravili, i kdyby tam nebyl. Nadechl se a pustil se do projektu. Když vše dodělal, šel si lehnout. Ale moc toho nenaspal. Zdál se mu znova ten sen s mrtvou Martou a Táňou. Ale když rebel zastřelil Táničku, sundal si šátek s hlavy a Štěpán nemohl uvěřit svým očím. Byla to Elizabeth. „To máš za to, že si mě zklamal." řekla a zmizela. Štěpán na ni chtěl zavolat, ale nemohl vůbec mluvit. Pak se objevil Šimon. „Můj drahý, kdo to byl? Copak jste mě podvedl?" Štěpán byl hrozně vyděšený. Nechtěl dopadnout jako Marcel. „Zklamal jste mě, můj drahý. To bych do vás nikdy neřekl." Štěpán se chtěl omluvit, vše vysvětlit, ale nemohl stále nemohl mluvit. Pak se naštěstí probudil.