Selekce aneb Syn magického Dušana

Kapitola 24. Debata o Marcelovi

Když se spolu usadili na lavičku v úplném rohu parku, Šimon se nadechl a spustil. „Říkal jsem, že s vámi chci probrat něco důležitého. Nemusíte se ale bát, jde o rozhovor, který jsem měl se všemi soutěžícími." Štěpán si hluboce oddechl. Tak o Elizabeth nejde. „Chtěl bych vědět," pokračoval Šimon, „jaký je váš názor na to, co se stalo Marcelovi." Tato otázka Štěpána zaskočila. Poplašný nápis v mozku mu hlásil, ať řekne, že to bylo správné, že se Marcel provinil a trest si zasloužil, ale nakonec řekl něco úplně jiného. „Podle mě to moc správné nebylo. Jasně, Marcel porušil pravidla, ale čistě teoreticky vám jen usnadnil rozhodování. Navíc lásku neovlivníte. Určitě měl být ze soutěže vyřazen, ale neměl být popraven. Ani on, ani Anna. Za city se nemá zabíjet." Štěpán se rozpálil jak drajfus. „A vůbec, nechápu, jak jste je mohl nechat popravit. Marcel byl soutěžící jako každý jiný. Měli bychom se všichni začít bát, abyste nás za nějakou chybu nepopravil!" Štěpán dokončil svůj monolog na téma pročjstezabilMarcela a Šimon se tvářil docela překvapeně. „Tak zaprvé" řekl Šimon a Štěpánova dušička byla velká asi jako šance, že všichni napíšou podklad pro výplatu na jedničku, „ jste první, kdo je ke mě upřímný a řekl mi pravdu. A to bylo to, co jsem chtěl slyšet. A zadruhé, já Marcela nezabil. Nejsem kat a ani jsem nenavrhl Annu zabít. Otec chtěl zabít oba dva, ale přemluvil jsem ho, aby Marcela nechal žít. To, že si Marcel vybral smrt, mě sice mrzí, ale s tím nic nenadělám. A zatřetí, vážím si toho, že jste mi ukázal, jak mě teď vidí soutěžící a mohu vás ujistit, že pokud neporušíte nějak zásadně nějaké pravidlo, tak vám nic nehrozí." Tentokrát byl překvapený Štěpán. „Vy se na mě nezlobíte?" Šimon se zasmál. „Proč bych měl? Štěpáne, já vás mám všechny rád. Některé méně, některé více" řekl Šimon a významně pohlédl na Štěpána, „ ale Selekce je pro mě jediná šance, jak si najít manžela. Jsem rád, že mám vůbec tu možnost a že mě otec neoženil v zájmu republiky. A tím, že se přede mnou přetvařujete, mi vůbec nepomáháte." Štěpán se na Šimona podíval. Cítil se proti němu provinile. A pak mu došla jedna věc. Zamiloval se do prince.