Selekce aneb Syn magického Dušana

Kapitola 36. Výslech

Štěpán si ještě jednou zkontroloval oblek. Na výslech se mu vůbec nechtělo. Kolik té holce vůbec bude? Jako Martě? Nebo míň? To zvládneš, uklidňoval se. To zvládneš, přeci jenom jsou to holky, co zabíjí lidi. Na Martu se ale nedokázal zlobit. (Jako kdyby bylo vůbec za co). Převažovala v něm radost z jejího nalezení. Má o něm říct rodičům? Neohrozí ji tím nějak? V hlavě měl spoustu otázek a málo odpovědí. Pak sešel do vstupní haly, kde už čekali ostatní. Dušan se škodolibě usmíval. Za to Štěpánka moc nadšená nebyla. „Nechceš toho přeci jenom nechat. Vždyť si to sám říkal, že nejsou nebezpečný. Vždyť ti nic neřekne!" naléhala Štěpánka. „Něco z ní dostaneme. A prosím tě, Štěpi, nepleť se do toho, tohle je moje práce a ty jí nerozumíš!" Tohle Štěpánku urazilo. Jasně, jako mladá se vyučila elektrikářkou, ale už je královnou dvacet let a něco se taky přiučila. Šimon se mezitím vydal k Štěpánovi. „Štěpáne... to předevčírem byl prostě úlet." „To je úplně jedno!" odpověděl mu Štěpán. „Byl jsem opilý!" hájil se Šimon. „To byli všichni!" odsekl Štěpán.(I když on a Kubík ne, ale to by jeho argument ztratil na vážnosti a to nechtěl). Pak už ale zazněly první tóny státní hymny Jalovec a královská rodina vstoupila dovnitř. A za ní samozřejmě Selekce. Když se všichni usadili, všiml si Štěpán, že uprostřed místnost sedí na židli asi sedmnáctiletá dívka. Pak už Dušan začal s výslechem. „Takže... jak se jmenuješ?" „A je to důležitý?" zeptala se rebelka. „Je!" odpověděl naštvaně Dušan. „A na co to potřebujete, vaše veličenstvo?" usmála se ona dívka. Zřejmě měla za cíl krále co nejvíc vytočit. „Tak jak se sakra jmenuješ?!" zakřičel Dušan. „Tak za prvé," pokračovala dívka s ledovým klidem,„nemusíte tak křičet, v sedmnácti ještě slyším dobře. A zadruhé, nevím, proč bych vám měla odpovídat, když jste neodpověděl vy mě!" Dušan si vyčerpaně sedl na židli a pokračoval. „Otázky tady kladu já, takže naposledy, jak se jmenuješ?" Rebelka chvíli přemýšlela a pak odpověděla. „Dobře, když je pro vás znalost mého jména tak nezbytná, jmenuji se Ella. Ale není vám to absolutně k ničemu." Dušan najednou zbledl. „E..E..Ella? A odkud jsi?" „Řekněme že z jednoho malého města. Ale už tam nebydlím." Dušan začal zrychleně dýchat. „Jak se jmenuje to město?!" vyhrkl. „Tak dobře, začíná to na T a končí na V. Můžete hádat, moc takových měst není." Štěpána to začalo bavit. Ta holka si zřejmě neuvědomovala, že jí jde o život. Nebo si byla jistá, že na to nedojde. „Jak se jmenuje to město?!" zaburácel Dušan. „Vy nemáte rád křížovky? Tak fajn, další nápověda, třetí písmeno je U. Tak teď už to ale musíte uhodnout, je to na šest písmen!" Štěpánka to nevydržela a usmála se. „Přestaň si z toho dělat srandu a laskavě odpověz!" „Vaše veličenstvo, berte život s úsměvem. A laskavě neodpovídám." Štěpánka to znova nevydržela a vyprskla smíchy. Dušan bouchl pěstí do stolu. „Jako tvůj král ti přikazuji říct město, odkud pocházíš!" „Jako vaše poddaná odmítám uposlechnout váš rozkaz!" „Okamžitě mi koukej říct ten název!!!" Jestli předtím Dušan zblednul, teď zbrunátněl vzteky. „No dobře, s vámi není žádná sranda. Je to Trutnov, vedu jedna nula." Aha, tak Trutnov z té koledy opravdu existuje! Pomyslel si princ Šimon. Existují i Radvanice? Zatímco Šimon přemýšlel nad existencí Radvanic, Dušan znovu zblednul.(Zajímavé, jak dokáží někteří lidé měnit barvy, Dušanův předek byl asi chameleon). „V jaký kastě jsi?" zeptal se opatrně, jakoby ani nechtěl znát odpověď. „Momentálně Dvanáctá." odpověděla Ella. Dušan protočil panenky (tak to Šimon možná nemá po Štěpánce) a pokračoval. „A předtím?" „Myslíte jako včera? To jsem byla taky Dvanáctá. A předevčírem taky." upřesnila Ella. „Myslím než jsi se stala Dvanáctou!" Dušanovi už docházela trpělivost. Už se nechechtala jen Štěpánka, ale i většina soutěžících. „Jo, tak to jsem byla Druhá. Docela propad, co?" odpověděla Ella. Dušan zbledl ještě víc. „Říkala jsi, že je ti sedmnáct?" zeptal se. „Jo. Zvláštní, že? Jakoby jste znal osobu, které by teď mělo být sedmnáct a vy byste ji radši nikdy nechtěl potkat!" Tomu Štěpán nerozuměl, ale on nerozuměl mnoha věcem, které se týkaly Dušana. Dušan teď ale vypadal, že se každou chvíli zhroutí, zatímco Ella se tvářila vítězoslavně. „Do dvanácti hodin popravit. Končím soud!" řekl Dušan a odešel. Štěpán a ostatní soutěžící se zvedli a odešli také. Zatímco tedy Štěpán přemýšlel nad tím, jak je král nemilosrdný, pojďme se zaměřit na Šimona. Ten měl hlavu plnou myšlenek. Když vynecháme otázku co bude k večeři, nejdůležitější myšlenkou byla otázka, co je ta holka zač, že se jí bojí i jeho otec? To potřeboval nutně vědět. Jestli ji mají popravit do dvanácti hodin, udělají to ráno. Má tedy celou noc. Po večeři se tedy odebral dolů do vězení. Strážným řekl, že si mají jít lehnout, že je za chviličku vystřídá další jednotka. Pak si konečně mohl promluvit s Ellou. „Dobrý večer, vaše veličenstvo!" pozdravila ho hned jak přišel. „Přejete si něco?" „Mám pro tebe návrh." oznámil jí. „Ty mi řekneš, kdo jsi, že se tě bojí i král, a já tě pak pustím." Ella chvíli přemýšlela a pak přikývla. „Dobře, to zní přijatelně. Takže, jaké jsou vaše otázky? Jméno a bývalé bydliště už jsem řekla, takže to vás asi nezajímá." Šimon přikývl na znamení souhlasu, že o tohle mu nejde, a pokračoval. „Jak jsi dokázala, že se tě bojí nejmocnější člověk v této zemi?" „Vlastně... já za to ani nemůžu. Pouhá souhra náhod." Šimon si povzdychl. Tímhle tempem se odpověď nikdy nedozví! „A kdy přibližně k té souhře náhod došlo?" zeptal se tedy. Snažil se vybírat otázky, na které byla konkrétní odpověď. „Před sedmnácti lety cca." odpověděla. Když Šimon přemýšlel, na co by se ještě zeptal, škodolibě se usmála a řekla: „No tak přemýšlej, princi! Nějak tě vzdělat museli!" A Šimon zalapal po dechu. Protože ten škodolibý tón by poznal kdykoli. Používal ho jeho otec a (pouze výjimečně) ho používal i on sám. A pak mu to došlo. „Ty.. ty... jsi moje sestra!" Ella přikývla. „Bingo. Tak a teď mě pusť, musím se vrátit k mému pluku." Šimon beze slova otevřel dveře a pustil svoji mladší sestru na svobodu. A těsně než stihla odejít, ještě ji na minutku zastavil. „Jenom... už dlouho se nikomu nepodařilo otce takhle vytočit. Takže gratuluji." Ella se usmála. „Však jsem se taky snažila." řekla a zmizela. Šimon se vrátil do své komnaty. Místo toho, aby přemýšlel nad svou sestrou, přišla mu na mysl Selekce. Včera jednoho soutěžícího zabili. Takhle to dál nejde. Musí soutěž posunout na Elitu.