Selekce aneb Syn magického Dušana

Kapitola 31. Zprávy

Když se Štěpán probudil, chvíli mu trvalo, než mu vše došlo. Políbil prince. A asi spolu chodí. Při pohledu na rozvrh pověšený na nástěnce vykládané brilianty mu došlo, že se dnes zúčastní natáčení zpráv. Bude v nich Šimon mluvit o tom, co se stalo, nebo si to nechá pro sebe? Štěpán by byl radši, kdyby si to jeho jasnost nechala pro sebe, nechtěl žádnou zlou krev mezi spolužáky. Takhle si spolu všichni tak nějak rozuměli. Pak ho ale přepadl strach. Co když není první, koho princ políbil? Co když si to ostatní nechávají, stejně jako on, pro sebe? Po pár minutách přemýšlení mu došlu, že to stejně nijak nevymyslí a šel se připravovat na natáčení. Vybral si tmavě modrý oblek a k tomu světle modrou kravatu. Když se podíval do zrcadla, vzpomněl si, jak to všechno začalo. Jak stál ve svém kabátu u zrcadla a moc mu to slušelo. Teď mu samozřejmě slušelo taky, ale vypadal jinak. Jako princ, ne jako švec. Pak už přišla Elizabeth, aby ho učesala. Když mu na vlasy nanášela třpytivý gel na vlasy s vůní růží, ušklíbla se. „Gratuluji, pane. Už si o tom šeptá celý palác. Myslím služebnictvo, samozřejmě. Musí to pro vás být obrovský úspěch!" To Štěpána naštvalo. Zaprvé mu Elizabeth začala vykat, což podle všeho udělala, jen aby ho naštvala, a zadruhé ho zajímalo, jak se to mohlo všude rozkřiknout. „Jak to..." „Uklízečka vás viděla." skočila mu do řeči Elizabeth. Takže uklízečka, pomyslel si Štěpán. To ho mělo napadnout. Pak přemýšlel, jak to Elizabeth oplatit. „Podle toho, jak jste to řekla, by jeden řekl, že závidíte. Co pak vaše srdce patří také princovi?" Kdyby Elizabeth uměla štípat žulové kostky pohledem, momentálně by jich zvládla naštípat tolik, že by to pokrylo celou NSRT. A jak nám nedávno připomněl náš Dejvid, rozloha NSRT je 123 456 789 km2 a to si budeme všichni pamatovat až do smrti. I kdyby nás vzbudili ve 2 ráno, tak to řekneme. O půlnoci ne, to jsou prvočísla do dvaceti, nepravidelná slovesa a druhé mocniny čísel do dvaceti a v jednu ráno taky ne, to jsou názvoslovné koncovky do chemie. Elizabeth ale štípat žulové kostky neuměla a tak místo toho odpověděla. „Moje srdce bohužel patří někomu jinému. Ten někdo jiný mě ale nechce, takže mu radím, aby na mě zbytečně nemluvil, nebo mu zakroutím krkem." To byl od ní podraz. Štěpán totiž těžko mohl říct, že rozhovor zapředla tentokrát ona, protože by se prozradil před ostatními komornými. Pak už byl ale čas odebrat se do studia, kde už čekala Lucka Borhyová a moderátor Rejl. Všichni soutěžící se usadili a pak přišla i královská rodina. Pak si Lucka uvědomila, že vlastně má zrovna točit magazín Víkend a tak zůstaly celé zprávy na Rejlovi. Pak se začlo natáčet. „Dobrý večer, občané Nezávislé Svobodné Republiky Tercie. Dnes pro vás máme program, ze kterého si hrcnete! Dámy a pánové, toto je ta momentálně nejsledovanější a nejstřeženější banda v tomto státě! Soutěžící selekce!" Pak odešel ke své židli a posadil se. „Ale ještě chvíli vás budeme napínat! První se zeptáme na pár otázek naší královské rodiny! Takže, vaše veličenstvo, co říkáte na tuhle bandu chlapců, z nichž jeden bude příští královník?" Král Dušan nevypadal, že by byl z otázky kdovíjak nadšený. „ Podle mě to mohlo dopadnout i hůře. I když představa, že jeden z nich bude vládnout této zemi je poněkud děsivá, jde nám samozřejmě jen o blaho našeho syna." Soudě podle výrazu, který měl při tomto výrazu Dušan na tváři, se musel hodně snažit, aby se u toho netvářil jako kdyby paní učitelka Červená donesla malé modré sešitky. Rejl se zatvářil zklamaně, z této odpovědi si zřejmě nehrcnul. Otočil se tedy na královnu. „A co vy vaše veličenstvo? Jaký je váš názor na průběh nejdůležitější soutěže naší republiky?" Královna se usmála. „ Tak na mém názoru samozřejmě nezáleží. Všechno je jen na našem Šimůnkovi!" Královna si otřela slzu u oka a pokračovala. „Já sama mám svého oblíbence," řekla a významně pohlédla na Ondru. Ten jí totiž pokaždé zdraví nejhlasitěji ze všech. „Ale já do toho nesmím vůbec mluvit. Rozhodnutí je jen a jen na našem malém princi." Šimon nevypadal, že je z matčinina projevu strašně nadšený. Naopak Rejl vypadal z odpovědi nadšeně. „Takže vám selekce dělá radost?" zeptal se. „Ano i." odpověděl rychle Dušan, aby se manželka nezačala zase rozplývat nad jejich synem. Rejl se tedy přesunul k princi. „Vaše výsosti! Podle vašich rodičů jste tedy středobodem celé selekce! Jak se cítíte, když jste obklíčen tolika roztomilými chlapci?" Princ se usmál. „Musím vám říct, jednoduché to není. Ale postupně odhaluji pravou tvář každého z mých nápadníků a pomalu směrujeme k Elitě." „To je úžasné oznámení!" Zaradoval se Rejl. „No tak se přesuneme k našim soutěžícím. Začneme panem Kubíkem! Tak pane Kubíku, co by byl váš první krok, kdyby jste se stal královníkem?" Kubík se oslnivě usmál. „Pokoušel bych se ještě více zpečetit vztahy s Francií. Myslím, že obě dvě země mají mnoho společného a spolu by toho mohly hodně dokázat." Kubík pečlivě promýšlel každé slovo, aby zapůsobilo tak, jak chtěl. Štěpán byl ale překvapený. Měli mluvit o svých zájmech a ne o své možná budoucí práci. V tom mu to došlo. Byl to chyták, kterým si chtěli prověřit, jak dokáží na takovou situaci reagovat. „To bylo velice zajímavé, pane Kubíku. Kdo je další? Á, pan Dejvid! Smím vám položit stejnou otázku?" Dejvid chvíli přemýšlel a pak začal mluvit. „Tak jako první věc bych se asi posadil na trůn, abych tam tak nestál." Obecenstvo v hledišti, Selekce i královská rodina se zasmáli a Dejvid pokračoval. „A pak bych asi začal s podporou škol pro nižší kasty, protože tam je opravdu co dohánět." Rejl spokojeně přikývnul a obrátil se na Ondru. „A co vy, pane Ondro? Čím by jste začal svoji vládu?" „Uspořádal bych párty, samozřejmě. To se musí pořádně oslavit!" řekl vstal a začal zase tančit havajské tance. Tentokrát si k tomu ale zpíval hymnu NSRT Vysoký jalovec. Když dotančil, sednul si zpátky na sedadlo a vypadal velmi spokojeně. Zato královna se zatvářila zklamaně. Rejl radši pokračoval dál. „Dále tu máme pana Šarela. Co učiníte vy po své nástupu na trůn?" Šarel se zasmál a nakonec řekl: „Asi bych začal řešit platy zaměstnancům. Například komorné tady dostávají opravdu nízký plat." „To se mi líbí!" řekl Rejl. „Kdybys vyhrál, navrhni zvýšení platu i mě! A pak je pan Adam! Co byste nám odpověděl na stejnou otázku?" „Postavil bych si letní sídlo. Palácová architektura je tady strašně nemoderní, nejradši bych palác přestavěl hned!" Po této odpovědi Dušan nevěřícně zakroutil hlavou a pak něco pošeptal Šimonovi. „Tak to jsem na vás zvědav, přestavba paláce by se mi líbila! Ale větší plat asi víc, takže mým oblíbencem zůstává Šarel. Koho máme dál? Pane Štěpáne! Co nám řeknete vy? Co bude váš první krok." „Podpořit Káju Urbana ve StarTercie!" Vyhrkl Štěpán. Studium brečelo smíchy. To Štěpána naštvalo. Jistě, mohl říct něco lepšího, ale až tak k smíchu to teda není. Když se Rejl dosmál, pokračoval v rozhovoru. „Jste tedy fanouškem kultury?" „Ano" odpověděl Štěpán s nadějí v hlase, že tím vše zachrání. Rejl se ale obrátil na Jonyho. „Pane Jony, co nám odpovíte vy?" „Já bych jako první založil výbor na rychlejší schvalování léků. Například Nurofenostoptusinomukosolvanovoltarenorobbitusin schvalují už pět let!" „To je velice zajímavé! To jméno mi pak musíte napsat! A nakonec Ondro, co uděláte vy, až se stanete královníkem?" „Založím si skleník. Opravdu, to zahradničení mi moc chybí." „To se dá zařídit, pane Ondro!" promluvil poprvé od začátku rozhovorů princ. „Takže" pokračoval Rejl, „viděli a slyšeli jsme naše soutěžící! Tak který je váš oblíbenec? Hlasujte na nova.cz!" Pak se otočil na soutěžící. „U mě vedeš ty Šarele, kapito? Tímto se s vámi loučíme a těšíme se na další zprávy!"