Dračí bojovnice

VIII. kapitola

Naira, již oblečená v zelených šatech, nenápadně vklouzla do sálu. Chvíli se musela soustředit, aby našla svou kopii, kterou přivedla k sobě a její místo nahradila sama. Když procházela sálem, tak se tvářila mírně zoufale a rozhlížela se na všechny strany. Ladně vplula do místnosti s občerstvením, kde se jako obvykle zdržovali spíše muži. Včetně Frena. „Tady jsi! Všude jsem tě hledala!" řekla o trochu hlasitěji, než bylo nutné. Fren se na ni usmál a nabídl jí rámě. „Žádné problémy?" zeptala se teď už zase lady Keen. „Nikdo si mě vůbec nevšímal." odvětil Fren a poslal smutný pohled za vzdalujícím se stolem s občerstvením „Co teď?" zeptal se. „Brzy začne hrát hudba a já chci ukázat Jednoočce, že tančím líp než ona." odpověděla se škodolibým úsměvem lady Keen. Fren si vzpomněl na hodiny tance, které mu dávala v horách a nemohl zapomenout na to, jak ho potom vždy bolelo celé tělo. Nebylo to až tak namáhavé, ale několik hodin cvičení tance ho dokázalo vyčerpat. A teď musel tančit jak nejlépe dovedl, protože by jinak mohl později dojít k újmě na zdraví za pomoci jedné dračí dívky.

Lady Keen se vznášela sálem a přivlastnila si pozornost všech. I Florencie alias Jednoočko nenápadně pozorovala její ladné a plynulé pohyby a snažila se je co nejvíce napodobit. Pravda, Fren občas něco pokazil, ale díky Naiřiné pečlivosti a přísnosti tančil opravdu dobře. Tedy jen těch pár tanců, které se naučil.

Fren při jednom z odpočinků mezi tanci dospěl k názoru, že lady Keen a Naira jsou dvě zcela rozlišné osoby. Zatímco Naira se lidem vyhýbala, pohrdala jimi a každého trochu nepříjemného člověka by okamžitě zabila, tak lady Keen se ráda před ostatními předváděla, bavila se jejich ohromením a místo zabíjení je pro pobavení ponižovala. Byly stejné, ale zároveň úplně jiné. Fren z toho byl zmatený.

Čas už hodně pokročil, když Florencii někam odvedl kapitán stráží. Po chvíli hudbu přerušil křik. Slovům nebylo rozumět, ale křik byl plný hněvu, smutku a zděšení. „Florencie." poznamenala tiše směrem k Frenovi lady Keen. „Myslím, že se stalo něco špatného." Fren si nebyl jistý, ale měl vteřinku pocit, že v hlase lady Keen zaslechl uspokojení.

Do sálu vstoupil kapitán stráží a jeho hlas přehlušil ostatní. „Nikdo nesmí opustit budovu. Každý, kdo je přítomen, tak bude prohledán. Došlo k neodpustitelnému činu a musíme najít viníka." jeho slova vzbudila rozruch. Zajímalo by mě, jak dlouho si ten proslov chystal. Mluvil vážně strojeně. Pomyslel si Fren a překvapeně zamrkal, když se lady Keen nečekaně zavěsila do jeho rámě a táhla ho pryč. Dotáhla ho ke dveřím, kde stál rozhodně kapitán stráží a očima metal blesky.

„Co se stalo?" zeptala se lady Keen a v jejím hlase bylo možné zaslechnout náznak strachu, ale jestli pravého či hraného, to už nebylo jisté. „To vám nemohu říct. Dostal jsem rozkazy nikoho nenechat odejít a vše zatím držet v tajnosti." odvětil kapitán. „Ale prosím vás. Co by mohlo být tak tajné, že to nemůžete říct? Bylo snad něco ukradeno nebo co?" zavrkala mírně provokativně lady Keen. Kapitán ji sjel nijak přátelským pohledem. „Svým způsobem ano, ale teď už neobtěžujte." poslal je pryč. Lady Keen se při posledních slovech urazila a s pohrdavým pohledem stále zavěšená do Frena odešla od kapitána pryč.

Teď bude zábava. Prolétlo lady Keen hlavou.