Dračí bojovnice

IV. kapitola

Naira Frena rozvázala a nechala ho v jeskyni. Fren se sotva hýbal. Pomalu si protahoval ztuhlé svaly. Než se zcela rozhýbal, Naira byla zpět i s úlovkem. Malého kolouška dala bokem a tři srnky dala drakům. ,,Co se mračíš?" zeptala se Naira Frena, zatímco připravovala koloucha k jídlu. ,,Jak jsi sem všechno dotáhla? Vždyť to nemůžeš unést vše najednou. Tři srnky a kolouch? To jen tak neuneseš." mračil se dál Fren. Naira se na něj otočila s potutelným úsměvem. ,,Časem začneš být vynalézavý, když máš často tahat drakům jídlo." Fren ale měl další otázky. ,,A jen tři laně? To sedmi drakům stačí?" Nairu bodlo u srdce, jelikož jich bývalo osm. Od smrti Däischter už nějaký čas uplynul, ale věděla, že jí černá dračice bude chybět. Byla to sice taková nemluvka a když přece jen něco řekla, byly to spíše krátké a stručné věty. Ale přes všechno byla součástí Naiřina srdce a ona se teď musela otočit, aby Fren neviděl slzy. ,,Sedmi drakům to nestačí, ale jí jen dráčata a Mound. Avšak i ti jen občas. Zbytek draků žije z vývarů, které přichystám z kůry a bylin." Fren na ni nechápavě hleděl a když se po něm Naira ohlédla, rozhodla se mu to vysvětlit. ,,Kus odsud je ve skále něco jako přírodní kamna. Je to jeskyně, nad kterou je něco jako mísa. Do té draci nanosí vodu a v dolní jeskyni rozdělají oheň. Já pak do vody hážu stohy bylin a některé kůry, aby to mělo chuť a bylo to výživné. Zjistili jsme, že jim to stačí, jen dráčata dokud jsou malá, tak jedí i trochu masa a Mound zase po tolika letech nedokáže přejít jen na tuhle stravu." Fren si to v hlavě nějakou dobu srovnával a pak se zeptal. ,,Takže oni jsou něco jako vegetariáni? A co ty?" ,,Já maso jím, protože mi chutná a ano jsou něco jak vegetariáni, jestli tomu chceš takhle říkat." Odpověděla, nalila do misek polévku z koloucha a sedla si k Frenovi.

,,Hele mě vrtá hlavou jedná věc..." začala Naira rozhovor po delší odmlce. ,,Když umřela Däischter, ta černá dračice, proč jsi mi položil ruku na rameno?" Frenova tvář se zachmuřila, když se snažil vzpomenout na ten den. ,,Vlastně pořádně nevím. Když jsem se probral z omráčení, seděla jsi a brečela. Když jsi nás napadla, teprve svítalo, takže jsem si hned nespojil tebe a černý stín. Navíc to vypadalo, že pláčeš nad Haulem - to byl ten u těla dračice - a ne nad drakem a když k tomu přidám malátnost, přes kterou jsem si nevšiml tvého jiného vzhledu, vypadala jsi jako... prostě holka. Chtěl jsem tě prostě utěšit a až když jsi mě chytila pod krkem, došlo mi, že jsem možná asi určitě udělal chybu. Zvlášť po pohledu do tvých planoucích očí." Naira se pousmála. ,,To byl teda dlouhý proslov. I když některé věty byly divně poskládané, pochopila jsem co jsi chtěl říct."

Několik dní tam spolu žili v poklidu. Fren se pokusil utéct, ale poté co ho do tlapy chytl jeden z draků, raději to znovu nezkoušel, protože z draků neměl nejlepší pocit. Začali spolu vcelku dobře vycházet a Naira si lámala hlavu s tím, co s ním, až nebude potřeba.

,,Ve městě na sever odsud bude ples. Budu tě potřebovat, jako doprovod" řekla jednoho dne Naira. Fren na ni upřel nechápavý pohled, což nebylo nic neobvyklého. ,,Obvykle chodím sama, ale teď je to trochu jiné. Není to pro zábavu, ale mám tam něco důležitého a ty mě budeš krýt. Jestliže něco pokazíš, víš jak dopadli tví přátelé. Podrobnosti se dozvíš později, teď musíme zjistit, jak dobře se umíš chovat."