Po zhruba čtyřech letech jsem se konečně dobrala konce. Moje neaktivita musela být pro ty, kteří tu byli už od začátku, bolestí a já se za to omlouvám, ale doufám, že to alespoň stálo za to.
Když jsem začala psát, neměla jsem nejmenší tušení, co se z toho vyvine, jen jsem chtěla psát. A tak jsem psala. Občas jsem končila kapitoly s pocitem, že jsem se dostala do slepého bodu a neměla jsem tušení, kam dál. Nakonec se mi z toho ale vždycky povedlo nějak vymotat a i když jsem s tím nebyla stoprocentně spokojená, tak jsem to zveřejnila a psala dál. Čtyři roky jsem se tím prokousávala a dostala na konec, který se skončil trochu jinak, než jsem vlastně očekávala.
Ale i když tohle dílo není dokonalé a vidím v něm zpětně spoustu chyb a věcí, které bych předělala, tak i přes to všechno jsem spokojená. A to ne jen proto, že je to jeden z mála 'projektů', které se mi podařilo dokončit.
Každopádně, když už se tahle kapitola jmenuje Díky, tak by jsme se k tomu děkování mohli přesunout:
Za prvé chci poděkovat svojí posteli, ve která mi poskytovala pohodlí, zatímco jsem zírala na obrazovku a hledala synonymum pro každé druhé slovo.
Za druhé chci poděkovat sama sobě, že jsem se dokopala sepsat alespoň jeden z těch desítek (ne-li stovek) z příběhů, které mi okupují hlavu.
A za třetí chci poděkovat všem čtenářům, kteří vydrželi až sem, i když jsem třeba i na pár měsíců zmizela a zapomněla, že wattpad vlastně existuje.
Já doufám, že když už jste to se mnou protrpěli až sem, tak jste si to i užili a já půjdu zkusit začít něco nového, i když to s mojí aktivitou bude pořád stejně marné...
ČTEŠ
Dračí bojovnice
FantasyNaira se narodila jako normální dívka. Když byla starší, začala se měnit v podivné stvoření. V šesti letech ji vyhnali z vesnice do lesa na smrt. Ona však přežila a našla si přátele mezi zvířaty a tvory, o kterých nikdo nevěděl, že žijí. Později se...
