Dračí bojovnice

Epilog

Pozornost zlaté dračice upoutalo tiché prasknutí. Byla půlnoc. Ve světle rudého měsíce nebylo mnoho draků k vidění. Tuhle noc trávili v jeskyních po boku svých rodin, přátel či partnerů. Skály se zdály býti opuštěnější než obvykle. Přesto si pár paprsků našlo cestu do zapomenuté jeskyně kde osamělá dračice hlídala jediné vejce. Vejce, jehož obyvatel se rozhodl dnes přijít na svět

Malá prasklinka se rozšířila a vejce sebou zatřáslo. Dračice do něj jemně šťouchla čumákem a nasála jeho pach. Vůně byla povědomá. Na tváři se jí objevil spokojený výraz. Ta doba, kterou strávila jen s tímhle bílým vejcem se jí už zdála nekonečná. Alespoň bolest po ztrátě Nairy měla čas se vyléčit.

Když viděla, jak krev stéká ve žlábcích ve kruhovém tvaru na kamenné stěně, z hrdla se jí vydral bolestný ryk. Chtěla se rozletět, ale do cesty jí vstoupila Mound. Zlatá dračice se stáhla zpátky. Ne proto, že by se bála, ale proto, že viděla ty slzy, které draci nikdy nemohli prolít pro své blízké.

Skála se rozestoupila. Země se otřásla, když prastarý vykročil k bráně. Zlatá dračice se vznesla a pohlédla do míst, kde ještě před chvílí stála její přítelkyně. Tělo tam leželo, ale ona byla pryč. Cítila, že toto místo už opustila.

Svět draků byl nádherný. Miliony barev, které lidské oko nemá šanci zachytit. Obrovské skály s jeskyněmi a prorostlé rozmanitými květy. Zlatou dračici nic z toho netěšilo. Stáhla křídla jen co prolétla branou a tlapami šoupala o zem. Až když její šestý smysl zaznamenal něčí upřený pohled, pozvedla hlavu.

Prastarý stál u malého hnízda s jediným vejcem uvnitř. Jeho klidný zrak se upíral na ni. Roztáhla křídla a vylétla k hnízdu s bělostným vejcem. Bylo nádherné. Hladký povrch se ve slunečních paprscích leskl, zatímco zevnitř zlehka prosvítal zárodek.

A teď se to vejce začíná klubat. Každý den a každou noc strávila dračice v jeho přítomnosti a její čekání přineslo kýžený výsledek.

Skořápku prorazil malý čumáček. Párkrát roztáhl nozdry při nádechu a pak zase zmizel uvnitř vejce. Vzápětí do malého otvoru vrazila celá hlavička a rozšířila ho natolik, aby dráček mohl vykouknout ven. Nato vejce puklo a malý tvoreček se vykutálel ven.

Dračice k němu přiblížila čumák a pootevřela tlamu. Opatrně jej nabrala mezi zuby a vylétla s ním do záře rudého měsíce.

Bělostné mládě položila do hnízda, kde prve leželo jeho vejce. Pomalu a zhluboka se nadechla. Nahromadila všechnu svou energii a vložila ji do jednoho mocného řevu. Okolí se otřáslo. Stromy si šeptem předávaly zprávu. Draci vyhlédli ze svých doupat. Všichni pochopili.

Obětovaná se vrátila mezi ně.

Jen v jiném těle...