Dračí bojovnice

II. kapitola

,,Kdo z vás byl nedávno u města Stadet?" Naira byla rozčilená a vyděšená zároveň. Draci na ni mlčky hleděli. ,,Já tam byla." To promluvila Däischter. ,,Viděl mě jeden muž. Ihned jsem zmizela, ale viděl mě." Naira se nutila ke klidu. Zavřela oči a několikrát se zhluboka nadechla. Stadet je odsud dost daleko. Nenajdou tuhle jeskyni. Otevřela oči a vzdychla. ,,Nenávidím lidi. Uvidí draka a hned si o něm myslí jen to nejhorší. Proč se nad tím nikdo nezamyslí? Vždyť všechno nemusí být jako v pohádkách." Draci neodpověděli. Věděli to co neřekla. Bude teď často pryč a hledat jen známky toho, že lidé mohou najít jejich skrýš. Däischter prolomila ticho ,,omlouvám se. Je to moje chyba. Vím Nairo, že o nás máš strach, ale Stadet je opravdu daleko nenajdou nás." Naira se usmála a pohlédla na Nuecht. Dračice kývla a zavolala malé dráčátka k sobě. Musela je teď hlídat, aby nechodily ven. Naira by pak měla jen víc starostí.

Měsíc vojáci ze Stadetu prohledávali. Měsíc se Naira obávala nejhoršího. Vše však nakonec ustalo. Může, co tvrdil, že viděl draka, začali ignorovat a domnívali se, že viděl jen kus skály, který mu na okamžik připadal jako drak. Naira se uklidnila a přestala slídit po okolí každý den. Byla z toho unavená, takže to vlastně i radostně přivítala.

,,Däischter!" zavolala Naira. Rozhodla se, že se proletí a zkontrolují  hory. Věděla, že je to riskantní, ale neměla náladu obcházet celé hory po svých. Letěla by na Gëllen, ale v noci, kdy chtěla letět, by byla příliš vidět. Nuecht vzít nemohla kvůli tomu, že dráčata by mohly letět taky, takže se rozhodla pro Däischter. Černá dračice se z jeskyně vynořila jako stín. Naira nasedla a vyletěly neslyšně na noční obhlídku.

,,Nikde nikdo." oddechla si Naira. Znovu se pozorně rozhlédla. Ani náznak toho, že by někde někdo byl. ,,Přistaň Däischter na támhle té plošině. Odpočineme si a pak se vrátíme." Dračice při letu mírně kývla a zamířila k plošině. Naira z ní sklouzla a protáhla se. Od dlouhého sezení na drakovi jí ztuhly svaly. ,,Cítím kouř" tiše poznamenala Däischter. Naira jen mávla rukou. ,,To nic není. Kus odsud je vesnice. Kdo by tu ještě byl?" Däischter nic nenamítala. Stejně by to nemělo cenu. Když si Naira něco umanula, nikdo z draků ji nepřesvědčil, že to tak není. ,,Letíme?" zeptala se po nějaké době Naira. Däischter se mlčky a tiše zvedla. Vylétly zpátky k domovu, když tu najednou z temnoty vylétl šíp.

Däischter zaúpěla. Naira zprvu nechápala co se děje, ale pak uviděla šíp v Däischteřině právem křídle. Šíp protrhl blánu a dračice ztratila rovnováhu při letu. A už tu byl další šíp. Znovu protrhl kus křídla. Däischter se přes všechnu snahu řítila dolů na skály. Naira se při dopadu jen trochu potloukla, avšak Däischter na tom byla hůř. Dopadla nešťastně na ostrý kámen, o který si poranila bok. Dračí šupiny byly nevídaně tvrdé, ale při pádu na ostrý kámen z takové výšky se i tak zranila. Pokusila se vstát, ale zraněný bok jí to nedovolil, a tak se s úpěním znovu zhroutila.

Naira se vrhla k Däischter a šeptala uklidňující slova. Bok by jí, i když s bolestí, dovolil letět, ale protrhnuté křídlo bylo horší. A přiletěl další šíp. Zabodl se kousek od Nairy a Däischter zavrčela. Naira se konečně vzpamatovala a začala konat. Bleskově vytáhla své dvě šavle se zpětnými ostny a rozběhla se tiše k místu, odkud šípy přilétaly. Než tam doběhla, proletěly kolem ní další dva šípy. Na místě stálo pět mužů a dva z nich znovu nabíjeli samostříly. Přikradla se zezadu k jednomu, probodla ho a trhnutím šavlí zpět vytrhla muži kus střev. Se zachroptěním se muž zhroutil. Postava, co stála nejblíže se otočila a zůstala vyděšeně stát. Kdo by taky ne, když uvidíte vašeho přítele mrtvého a nad ním stát temnou postavu s šavlemi a ocasem. Než stihl vykřiknout a varovat ostatní byl už taky mrtvý. Naira se otočila k zbylým mužům a překvapilo ji, když zahlédla jen dva. Jeden z nich se otočil, vyjekl a ukázal na ni. Jeho druh se ohlédl a poté co mu došlo, že jim hrozí nebezpečí, tasil meč. Dva proti jedné. Ani jeden z nich není v boji s mečem dokonale vycvičený.  Pomyslela si Naira a vyrazila do útoku.

Sekla a ošklivě poranila prvnímu muži ruku, ve které třímal meč. Vyřazen prozatím z boje. Několika skoky se dostala z dosahu prvního muže a postavila se tváří v tvář druhému. Když uviděl, jak snadno si poradila s jeho přítelem, začal být obezřetnější. Vykryl několik seků, ale nevšiml si, že ani jeden nebyl veden plnou silou. Nabyl sebevědomí a pohlédl protivníkovi do tváře. Když uviděl, že je to dívka uchechtl se a jeho sebevědomí stouplo ještě víc. To byla chyba. Naira lehce vykryla několik seků a pak mu jednoduše probodla hrdlo. Švihla ocasem a podrazila nohy prvnímu muži, který se jí snažil dostat nenápadně do zad. Zmizela ve tmě. Muž se zvedl a vyděšeně pátral kolem sebe po rychlém a nebezpečném stínu. Náhle ucítil na krku ostří. ,,Teď půjdeš spinkat" zasyčela mu do ucha Naira a úderem do spánku ho omráčila. Däischter vydala podivné zavrčení.

Pátý muž se blížil k poraněné dračici. Napálil do ní spoustu šípů ze samostřílu, ale věděl, že i tak drak jistě žije. S mečem v ruce došel až k ní. Nehýbala se. Našel místo, kde šupiny byly poškozené šípy a ťal mečem. Šupiny ještě víc poškodil a musel seknout ještě párkrát, aby se šupiny rozbily a jakmile se tak stalo, tak se rozpřáhl a bodl. Štěstí dračici nepřálo, protože poraněné místo bylo na hrudi a bodnutí mečem ji probralo a ona vycítila svou brzkou smrt. Zvuk, který slyšela Naira, nebylo zavrčení, ale něco jako dračí zachrchlaní. Muž, který Däischter bodl, při tom zvuku sebou vyděšeně škubl. Po chvíli na krku ucítil ostří. ,,To byla moje přítelkyně!" sykla mu do ucha Naira a prořízla mu hrdlo.