Dračí bojovnice

XIII. kapitola

Hostinský právě otíral jeden z korbelů, když dovnitř vstoupila neznámá postava, která byla zabalená v plášti, aby se chránila před deštěm běsnícím venku. Těch pár hostů, kteří seděli uvnitř, se ohlédlo, ale brzy ztratili zájem. Cizinec zamířil k ohni, u kterého pověsil svůj plášť. Krčmář se lehce naklonil, aby viděl jeho tvář. Byl to mladík s téměř dívčí tváří. Na sobě měl suknici, která se nosila ve zdejších krajích, jenž byla dosti zablácená, z čehož dospěl k názoru, že na cestách musí být již dlouho a nejspíš bude chtít mít tuhle noc střechu nad hlavou.

K mladíkovi se přitočila jedna z děveček, které obsluhovaly v lokále: „Vítejte, co budete chtít na zapití naší výborné pečené kachny?“ Krčmář pokývl hlavou. Tahle děvečka nebyla dvakrát hezká, ale lákat zákazníky a podbízet jim jídlo s pitím uměla perfektně. Mladík jen s úsměvem naznačil, že chce něco k pití a pak ukázal na prstech tři. Děvečka byla chvíli zmatená, ale rychle se vzpamatovala a pokračovala: „Tři piva a tři porce jídla?“ Mladík pokývl hlavou a obdařil ji širokým úsměvem. „Hned to bude, pane“ mírně se s poťouchlým úsměvem uklonila děvečka a odspěchala do kuchyně.

Vzápětí se dveře otevřely znovu a vstoupili další dva cizinci. Tentokrát to ale nebylo tak tiché jako u mladíka. Jeden z nich nadával na počasí a druhý se smál. Oba na sobě měli výrazné oblečení a každý nesl hudební nástroj. Ten starší, s prošedivělými vousy, nesl loutnu a mladšímu se u pasu houpalo několik fléten a píšťal. Ten mladší se přitočil ke krčmáři: „Doufám, že nebude vadit, že jsme zavedli koně do stájí, ale nechtěli jsme je nechávat na dešti. Samozřejmě zde přespíme. Aaa vidím, že náš nemluvný přítel nám stihl objednat piva. Mimochodem mé jméno Derney, tamten ubohý stařík s promrzlými kostmi je Heget a ten, který se šel zahřát k ohni místo toho, aby nám pomohl, se jmenuje Nariel.“

Po krátkém dohadování o ceně ubytování poslal hostinský jednu děvečku, aby ukázala Derneymu pokoje. Když se tři cizinci společně usadili k ohni, tak Heget začal ladit loutnu. Hosté, kteří po nich od příchodu pokukovali, se přisunuli blíže a čekali, jestli bude hrát. Když už byl Heget konečně spokojený se zvukem strun, tak začal hrát veselou píseň Panna a drak. Zpočátku zpívali jen on a Derney, ale postupně se přidávali i ostatní.

„S prázdným břichem se špatně hraje“ povzdechl si Heget, když píseň skončila. „S tím souhlasím“ přitakal Derney. Už už se nadechoval, aby zavolal pro jídlo, ale Nariel luskl prsty a mávl na děvečku, která postávala u dveří do kuchyně. Derney se na něj otočil a povytáhl obočí. „Ty jsi objednal i jídlo?“ Nariel se pousmál a pokrčil rameny, jakoby říkal: Přece tu nebudeme sedět o hladu. Děvečka přispěchala se třemi talíři naloženými kachní pečínkou. Všichni tři se okamžitě pustili do jídla. Derney i Heget udržovali konverzaci s místními, jen Nariel jedl tiše.

„A proč vás přítel nemluví?“ Zeptal se tiše (tedy alespoň myslel, že tiše) Derneyho jeden z hostů. „Jako malý těžce onemocněl a kvůli tomu má problémy s hlasem. Zvládá mluvit, ale špatně. Prý mu to nevadí a v jeho umění vrhání nožů, v čemž je vážně skvělý, mu to nepřekáží“ odpověděl Derney, odložil příbor a vytáhl jednu ze svých fléten. Zkusmo na ni zapískal, čímž si získal pozornost místnosti a s úsměvem pronesl: „Dost bylo povídání, je čas vrátit se k zábavě!“ Heget zabrblal cosi o odpočinku, ale také odsunul prázdný talíř a chopil se své loutny. Začali písní Utopený utopenec. Derney zpíval a refrény písní prokládal hrou na flétnu. Posluchači podupávali nebo mlátili korbely do rytmu a zpívali (v mnoha případech to zpěv zcela nebyl na) společně s Hegetem a Derneym. Nariel se také dobře bavil, ale po několika písních se vytratil.

Naira vešla do svého pokoje a ulehčeně si oddychla. Nikdy neměla ráda lidi a její víc jak rok dlouhé putování jí nijak názor nezměnilo. Pohledem přelétla pokoj. Jedna postel, malý stolek a nejspíš štěnice. Nebyl to žádný přepych, ale mohla být ráda, že nesdílí pokoj s těmi kejklíři. Když se před dvěma měsíci potkali, tak jí dali vlastní pokoj, až když předstírala záchvat paniky a vytáhla vlastní peníze na zaplacení. Teď se svalila na postel, jen aby zjistila, že je příšerně tvrdá. Zabořila obličej do přikrývky, aby nebyly slyšet její nadávky, které za celý den nemohla vyslovit nahlas. Cestování se dvěma kejklíři nebylo špatné, dokonce si mohla procvičit své bojové schopnosti při představeních, ale nebavilo ji stále se na všechny usmívat. Kejklíři tu určitě budou chtít zůstat ještě jednu noc kvůli výdělku. Hospodský bude jen rád, protože to bylo výhodné pro obě strany. Kejklíři si vydělají za vystoupení a zároveň přilákají zákazníky, kteří si jistě budou chtít dát pivo.

Přes noc déšť ustal a trojice zahájila další den vydatnou snídaní. Dopoledne se nedělo nic příliš zajímavého. Heget kontroloval náčiní k jejích představení, které vezli na vozíku, Derney se povaloval a Naira se vytratila do lesa. Odpoledne však už bylo zajímavější, neboť se chystalo kejklířské představení.

„Vítejte,“ začal Derney, „dnes uvidíte divy, které jste ještě neviděli, a uslyšíte tak úžasné písně, že vám spadnou čelisti.“ Naira protočila oči. Derney sice uměl zaujmout lidi, ale občas to trochu přeháněl. Když Derneyho řeč konečně skončila, tak Heget zahrál několik písní. Pak následovalo Derneyho číslo. Byla to v podstatě jen hra na flétny, ale on je v průběhu střídal s píšťalami a k tomu tančil. Jeho kroky byly lehké a pohyby ladné. Naira to už viděla mnohokrát, ale stále ji to svým způsobem fascinovalo. Po několika dalších písních následovalo Naiřino vystoupení.

Stoupla si před ten dav lidí a hluboce se uklonila. Narovnala se prudkým pohybem a zároveň zvedla ruce nad hlavu, ve kterých třímala vrhací nože. To vyvolalo v jejím publiku potlesk. Široce se usmála a ihned po otočení vrhla dva nože těsně za sebou na terč. Oba zaduněly blízko středu, což jí vyneslo další potlesk. Chvíli si jen hrála a nože jednoduše házela na terč, ale tím by si pozornost dlouho neudržela. Představení muselo eskalovat stále výš. Po házení na různé ovoce, které vyhodila do vzduchu, a po vrhání na terč se zavázanýma očima vytáhla své eso.

Podala ruku Derneymu a zavedla ho před terč. Pro něj to nebylo nic nového. Už několikrát tam takhle stál a kolem něj létaly nože, proto zůstal klidný. Naira se znovu hluboce uklonila s noži v rukách a mávla na Hegeta. Ten hrábl do strun loutny a začal hrát píseň, která postupně zrychlovala. Naira tančila do rytmu a v různé okamžiky vysílala nože směrem k Derneymu. Ke konci už to nebyl tak tanec, jako spíše předvádění Naiřiné obratnosti. Piruety a přemety uchvátily celé obecenstvo. Tohle byla jedna z mála chvil, kdy si Naira užívala, že je středem pozornosti. Při posledním přemetu vrhla nůž na terč a dopadla společně s konečným tónem do úklonu. Dav na ni chvíli jen oněměle hleděl a pak se ozval bouřlivý potlesk. Naira se otočila, aby vedle sebe pozvala Derneyho a až teď si všimla jeho bílého obličeje. Pohled jí sjel k poslednímu vrženému noži. Byl těsně vedle jeho hlavy ve výšce očí, a kdyby letěl jen o milimetr vedle, tak by byl Derneyho řízl. On se však usmál a přešel k ní. Potlesk stále přetrvával a oni se museli ještě dlouho klanět, než je dav propustil do hospody na zasloužené občerstvení.

Kolem Nairy se motalo spoustu dívek, a tak si ani nevšimla, že se Derney vytratil o něco dřív než obvykle.