Dračí bojovnice

XII. kapitola

Týden uplynul a Naira už byla schopná rozumně uvažovat. Pravda, byla pohublejší než předtím, protože jídla za tu dobu příliš nesnědla, ale teď se jí chuť k životu začala vracet. Zvláště ji pohánělo její rozhodnutí. Vydá se hledat draky. Ten podivný táhlý hrom určitě musel mít nějakou spojitost se zmizením draků, a protože se ozval od severu, tak její cesta měla vést na sever.

Teď seděla před popraskaným zrcadlem a prohlížela se. Takhle byl její vzhled příliš nápadný. Bílé vlasy splývající jí až k pasu mohla snadno skrýt. Ohnivé oči nebyl až takový problém a se zašpičatělýma ušima by také něco zvládla udělat, ale nevěděla co s ocasem. Mohla ho zahalit nějakou iluzí, ale to bylo vyčerpávající a sama si nebyla jistá, jak dlouho by to vydržela. Také byla možnost schovat ho pod šaty, ale cestovat jako dáma bylo náročnější než cestovat jako muž. A Naira jako muž cestovat chtěla. Další problém byl její hlas. Neuměla mluvit hlubokým hlasem. Zněla jako líbezná žena, jako lady Keen.

Pokrčila rameny. Tohle bude řešit později, teď vyřeší to, co může. Rozhlédla se, ale nikde v její blízkosti neležely nůžky, tak popadla jednu ze svých šavlí a prostě si vlasy zkrátila s ní. Když znovu obrátila oči k zrcadlu, zkřivil se jí obličej. Vlasy byly žalostně křivé. Raději se zvedla, našla nůžky a zarovnala to. Pak si je obarvila na hnědo a když se prohlédla v zrcadle, tak usoudila, že sice její tvář je stále dívčí, ale už by si ji mohli s chlapcem splést.

Pohladila si své zašpičatělé uši. Musely pryč. Nekompromisně zvedla nůžky, ale když se ostří dotklo její kůže, zarazila se. Ruku s nůžkami nechala klesnout a znovu si uši pohladila. Měla je ráda. Byly něčím, co ji odlišovalo od těch odporných lidí. Vlasů jí bylo také líto, ale těch se zbavila dřív, než si to rozmyslela.  Zašpičatělé uši měli bájné bytosti z příběhů, které slýchávala, a ona byla něčím podobným. Jenže takhle byla příliš odlišná. Zvedla se a přinesla si látky. Znovu poklekla před zrcadlo a jemně se dotkla svých uší.
A střihla.
Krev rychle zastavila přinesenými kusy látky a klela hůř, než všichni šejdíři dohromady. Bolelo to, ale jestli chtěla vypadat, jako prachobyčejný člověk, tak to bylo nutné. Vzápětí už neměla ani špičku druhého ucha, protože dospěla k názoru, že raději bude teď trpět více než trpět dvakrát. Myslela, že všechny slzy vyplakala za draky, ale teď jí po obličeji zkřiveném bolestí tekly další.

Chvíli jen skučela bolestí, ale pak se sebrala a pohlédla na ocas. Hlavou jí proletěla myšlenka, že udělá to stejné, co s ušima, ale ihned to zamítla. Ocasu by se jen tak nevzdala. Navíc by nejspíš přišla i o rovnováhu. Jenže, co s ním? Po dlouhém uvažování dospěla k názoru, že zatím přes něj bude nosit plášť, než vymyslí něco lepšího. Ano, tenhle nápad byl opravdu chabý a ocas příliš skrytý nebyl, ale na nic lepšího nepřišla.

Vyměnila si obvazy na hlavě, protože ty první byly už docela zakrvácené, a začala se chystat na cestu. Brala jen to nejnutnější. Přitom uvažovala o způsobu cestování, který zvolí. Koupě koně by nebyla nejlepší volba. Zaprvé na něm neuměla jezdit a zadruhé koně ji nikdy neměli rádi. Pokaždé, když se k nim přiblížila, rozšířili nozdry, frkali a kouleli očima. Jenže jak jinak se dalo rychle cestovat? Nejspíš se bude muset přidávat k různým karavanám a vést se s nima. A neboť sama nevěděla, jak daleko na sever musí zajít, ani kam přesně, tak si nemohla ani naplánovat cestu. Nebo jít celou dobu pěšky? Ne, to by nebyl nejlepší nápad.

Sebrala svůj vak s věcmi a rozhlédla se po jeskyni. Vypadala prázdně a opuštěně. Také že je. Prolétlo jí hlavou. Otočila se ke svému někdejšímu domovu zády a vykročila pryč. Neplakala, že opouští místo, na kterém vyrostla. Teď už to byla pouhá jeskyně. Tohle už nebyl její domov. Ona patří tam, kde jsou draci.

Při sestupu z hor si vzpomněla na další věc, kterou zapomněla vyřešit. Svůj hlas. Nemůže mluvit dívčím hlasem. Ihned se pokusila promluvit mužským tónem, ale dopadlo to bídně. S tímhle bude mít problém ještě dlouho. Zkoušela to vícekrát, ale stále se jí nedařilo naladit ten správný tón. Na mysli jí vytanulo řešení. Než se naučí mluvit jako muž, bude němá.