𝐓𝐢𝐦𝐞𝐧𝐭𝐞𝐬 ˡᵃʳʳʸ ᵃ·ᵇ·ᵒ ✓

~24~

Seděli jsme v letadle a Louis svíral mé stehno.

Uz jsme letěli domů, byl jsem trošku smutný, že z našeho ráje odjíždíme, ale Louis mi slíbil, že jak bude moc, tak pojedeme někam znova.

,, Doufám, že se nic nezmění. " Zašeptal jsem do Louisovy tváře, předtím než jsem ji políbil.

,, Nezmění." pronesl stejně tiše Louis, než spojil naše rty. Začal nimi hýbat oproti mým a já mu dovolil vstup jazykem.

Ten test jsem si nakonec koupil.

Louis nám šel zařídit nějakou projížďku jachtou, bylo to vážně jen o vlásek.

Test jsem zrovna vyhazoval, když přišel do pokoje.
Pozitivní test.

Jsem z toho celý vyklepaný lehce i teď.
Zaynovi řeknu ať mi rovnou udělá kontrolu, jelikož test i mé nafouklé břicho toho vypovídají už dost.

Louis mě přestal líbat, načež se přesunul k mé značce, kterou párkrát políbil.

Najednou, ale přestal. Cítil jsem, jak se hluboce nadechl.
,, Jinak voníš." Zašeptal.
,, A to je špatně?" zeptal jsem se můj strach se ještě více projevil.

,, Ne, ale nelíbí se mi, jaké máš pocity. " podíval se mi přímo do očí.
,, Od našeho spojení nebyl ani jeden den, kdy by ses aspoň trošku nebál, nebo necítil úzkost."

,, To je v pořádku Lou." snažil jsem to zamluvit, vzal jsme jeho tváře do dlaní a jemně se usmál.
,, Ne není Harry." zamračil se, mě zase popadla další vlna strachu.

,, Nelži a pověz pravdu." řekl vážně naštvaně. Srdce mi bylo jen strachem, musel jsem sklopit pohled a oddělat své ruce, aby neviděl mé slzy.

,, Ne,ne,ne lásko neplakej. " nadzvedl mi hlavu, než začal mé slzy slíbávat.
,, Nechtěl jsem na tebe být zlý. " díval se mi hluboce do očí.

,, Ale je strašný pocit usínat s tím, že mi řekneš, že je vše v pořádku, ale uprostřed noci cítil tvou bolest a strach. Mám tě chránit, ale když tě skrývám v mém náručí, kde se necítíš nejspíše bezpečně je hrozné. Cítím se jakoby ses bál mě. Jakobych nebyl dost dobrý-"

,, Není to tvá chyba." skočil mu do řeči Harry.
,, Bojíš se mě, cítím to. " povzdechl si Louis.

,, Je to složité, já nebojím se tě, spíše se bojím tvé r-reakce." vydrmolil že sebe Harry.

Mohl se na něco vymluvit, ale věděl, že by to nejspíše Louis prokoukl.
Znal ho tak dobře.

,, Reakce na co? " nechápavě se usmál Louis a svou omegu znova políbil.
,, No, víš nevím, kdy se to přesně stalo." začal Harry, přitom vymýšlející nějakou výmluvu, ale žádnou pořádnou nemohl vymyslet.

,, Ale to je jedno, protože se to už nezmění. " slzy mu zase začali stékat po tvářích.

,, Copak se stalo miláčku? " utíral mu slzy starší.
,, Pod-pod srdcem-"

,, Máš nádor?!" vyjekl vyděšeně Louis.
,, Ne. " zasmál se mladší.
,, Něco tam je. A můžeš za to ty." vzal Louisovy ruce, pokládající si je na bříško.

Louis si všiml, že je Harry trošku nafouknutý, ovšem myslel si, že konečně začal normálně jíst.

Ale teď když cítil zaoblenost a jemnou tvrdost břicha, uvědomil si, že tohle s jídlem nemá co společného.

,, Čekáš mé dítě? " zeptal se jako v mlze.
Harry těžce a se slzami polkl.
,, Nezlob se, prosím."

,, Jak bych se na tebe mohl zlobit Harry? " usmál se a koukl mu s láskou do očí.

,, Chtěl jsem s tebou rodinu, sice ne tak brzo, ale ano. Jsem rád, že se to stalo a pořád tě miluji i tu fazolku. "