𝐓𝐢𝐦𝐞𝐧𝐭𝐞𝐬 ˡᵃʳʳʸ ᵃ·ᵇ·ᵒ ✓

~32~

,, Lou? " Ozval se do kuchyně Harry.
Louis zrovna zase něco kuchtil a Harry ležel v posteli, jelikož mu nebylo moc dobře.

Po té co se u Stylesových najedli se za nedlouho rozloučili a odjeli domů.
Byli to už dva měsíce co se neviděli.

Harrymu rostlo bříško jako z vody, dítě bylo zdravé, stejně jako Harry a Louis vážně nemohl být šťastnější.

Harry si s rodinou pořád dopisoval, což Louisovi vážně nevadilo, i když rád štval Robina a z Harryho si střílel ať napíše, že se mu to nelíbí.

Ani nevěděl proč.

Toho chlapa prostě neměl rád a naštvat ho chtěl za každou cenu.

,, Ano? " usmál se než si vtáhl svou omegu do objetí.
,, Víš jak nám Gemma říkala o té svatbě?" zeptal se mladší.

,, Už bude? " protočil oči Louis.
,, Ano a nebuď zlý prosím." řekl sklesle Harry.
Chtěl, aby jeho milý spolu vycházeli.

,, Není to nic proti tvojí rodině." zahučel Louis, než se obrátil zpět k vaření.

,, Jen proti jednomu členu, že? " smutně se usmál Harry.
,, Prosím Lou, půjdeme tam třeba ještě žije někdo z mých prarodičů. Pak se klidně můžeme zastavit u vás, ještě jsem tvoji rodinu nepoznal. "

,, Moji rodinu rozhodně ne. " zavrčel Louis.
,, Proč?" zeptal se Harry.

,, Nemusím se ti tu vypovídat Harry, to že ty tu svou povedenou rodinku chceš vidět neznamená, že za tou svou chce dolézat každej." sykl ještě naštvaněji.

Harry na něj jen vyjeveně koukal, než mu do očí hrkly slzy. V tomto období ho rozbrečela každá hloupost a tohle od Louise vážně bolelo.

Louis byl naštvaný a podrážeděný. Chtěl svou omegu co nejvíce chránit, nejen kvůli tomu, že on sám o něj měl strach, ale měl v sobě nějaký pud, který by Harryho nejraději nepustil ani z domu.

Navíc jeho rodina prostě nebyla téma k vybabování. Nechtěl se o tom bavit.
,, D-dobře. " vykoktal Harry i s pláčem. Rychle se obrátil, než se co nejrychleji dostal do jejich společné ložnice.

Lehl si na bok, na Louiho místo jako to dělával vždy když tady nebyl, začínající vzlykat.

Nechápal proč na něj Louis tak vyjel.

Za chvíli se ozvalo otevření dveří.
Kroky se ozvali čím dál tím blíže, až přestali a místo toho se prohnula madrace za Harrym.

Ten jen upřeně hleděl před sebe, slzy mu stékající po tvářích.
,, Lásko? " zeptal se starší, ale nedostalo se mu žádné odpovědi.

,, Princezno." povzdechl si než si lehl hrudí k zádům Harryho, pusinkujícího na krk.
,, Neplač, pojedu tam s tebou, ale o mojí rodině se prosím nebavme. "

,, Promiň Lou." Zašeptal po pár minutách ticha Harry.
,, Nemáš se za co omlouvat. Teď napiš, že přijdeme, kdy se to koná a tak. " dal mu ještě pusu na tvář, bez se zvedl.
,, Jdu dodělat jídlo, pokud ti bude fajn za chvíli přijď."

Harry se ještě chvíli uklidňoval, než se se svojí rodinou začal domlouvat.
Nemohl se dočkat až je znova uvidí.