𝐓𝐢𝐦𝐞𝐧𝐭𝐞𝐬 ˡᵃʳʳʸ ᵃ·ᵇ·ᵒ ✓

~2~

Auta zastavilo a za malou chvíli, ty zadní dveře otevřel mě, dovolím si říct nám všem nesympatický chlap a všechny nás vyhodil, ještě s pomocí dvou alf z auta.

Já dopadl na tvrdou zem, oni mě hned zvedli, zatím co jsem se rozkoukával po okolí a hledal unikovou cestu ven.

Viděl jsem pár možných variant a přitom se koukl i na Nialla, který měl pohled zaměřený tam kam já.

Kývl jsem na něj lehce hlavou, on mi to opětoval, vlastně jsme se nenápadně domluvili na našem východu.

Já doběhl i s alfou za mnou k Niallovi, kterého drželi jen provazy připoutané ke mně.

Před námi, šla neznámá dvojice omeg, po té jsem si uvědomil, že jdeme vlastně ve dvojicích za sebou a my jsme poslední.

I přes to co nám dělali, co říkali, že jsme, nikdy jsme s Niallem nezlomili nad naším osudem hůl a bojovali dál.

Proto jsme společně omega i před námi šlápli na paty, oni spadli jako pytel brambor.

Alfy za námi se hned začali dívat co se stalo, zatímco ti před námi to neřešili a šli v pohodě dál.

Hodně nám to hrálo do karet.

Alfy nás obešli, aby zjistili co se stalo, my dva se od nich pomalu začali vzdalovat k asi východu, až jsme byli daleko, aby nás neslyšeli, jsme se rozeběhli.

Společně jsme běželi k nejspíše východu, který jsme si určili a já měl pořád pocit, že se něco pokazí.

Přeci to nemůže být tak jednoduché.

Moje myšlenky jsem neřešil, běžící za Niallem.

Ten se protáhl mezi dveřmi, otočil se na mě a až jsem byl tam, kde on vzali jsme se za ruku a běželi do neznáma.

Byli jsme v temné uličce už asi deset minut stále běžící.

Až teď jsme uslyšeli hluk za námi a rozčílený alfa hlas. Naštěstí nebyl tak blízko, aby nám nějak zásadně ublížil, ale stejně nás výrazně zpomalil.

Snažili jsme se jít dál, když jsme mohli běželi jsme, dokonce jsem i slyšel kroky za námi.

Pořád koukající dozadu jsme se dostali skoro nakonec.

Viděl jsem světlo, které vedlo z temné uličky, snažili jsme se běžet co nejrychleji, ale alfa hlasy za námi, únava a naše špatná fyzička dělala svoje.

Nehodlali jsme se, ale vzdát.

Naděje umírá jako poslední, moje naděje umře až se mnou.

Věděl jsem, že to nebude tak lehké, i přes to jsme ale tady a já nemůžu popadnot vlastní dech.

Přes to všechno se snažím i s Ninim běžet co nejrychleji, až jsme byli na konci.

Začal jsem se usmívat, otočil se zády do místnosti a čelem k Niallovi.

To ovšem byla veliká chyba a já se začal radovat předběžně.
Niall zbledl, já nechápal proč.

Po chvíli jsem však na svém pase ucítil ruce nějaké, podle pachu alfy.

Já zmrzl na místě, neschopný pohybu.
Srdce mi tlouklo až bolelo a já věděl že jsme v háji.

Za chvíli jsem se vzpamatoval a vytrhl se sevření této alfy, vzal nějakou tyčku a na mířil to něj když jsem se otočil.

Koukal na mě modrooký muž v sedícím obleku, kdyby nebyl alfa a já omega, která nepotřebuje alfu řekl bych, že je pěkný.

Bohužel to jak vypadá nezakryje to jak se chová.

S tvrdým výrazem ke mě přešel vyrval mi věc z ruky a přehodil si mě přes záda, nesoucí pryč.

Vzpíral jsem se, prosil, ječel, ale vše mi bylo k ničemu byl až příliš silný.

Naposledy jsem se koukl na místo, kde měl být Niall, ten tam ovšem chyběl.