𝐓𝐢𝐦𝐞𝐧𝐭𝐞𝐬 ˡᵃʳʳʸ ᵃ·ᵇ·ᵒ ✓

~41~

,, To není konec." Odsekla babička než se i s dědou sebrali a naštvaně odešli.

,, Co tu chtěli?" Zavrčel Louis.
Chtěl jsem mu odpovědět, ale místo normální věty ze mě vyšel vzlyk.

Jen pomyšlení, že bych byl s někým jiným bylo nechutné.
,, Začali znova říkat nehezké věci." Zamumlal jsem, Darcy jsem si k sobě vzal a tiskl jí k sobě jak jen to šlo.

Netrvalo dlouho než jsem kolem nás ucítil ochranářskou náruč mé alfy.

,, Bude to v pořádku Harry, nikdo ti ani mě neublíží a nikomu tě nedám. " stáli jsme tam v objetí delší dobu, než Darcy začala znova plakat.

,, Asi má hlad." Posadil jsem ji za stůl, kde bylo pořád její nedojezené jídlo.
,, To je v pořádku Harry, běž si odpočinout." Usmál se na Louis, než lehce oddělal mé ruce.
,, Já ji nakrmím."

Usmál jsem se a odešel do naší ložnice.

Sedl jsem si na postel a i hned se zachoval do deky, která voněla po mě a Louisovi.

Tomu však nestačilo.

Jako v transu začal brát Liuisovi věci, pomalu je skládal kolem sebe až z toho měl něco daleko podobného hradbám.

Nedokázal to vysvětlit, ale nějakým způsobem ho to uklidňovalo.

Bylo tak nádherné vědět, že je tady, že jeho místo je opravdu po mém boku.

Pořád tu ovšem byli lidé, kteří mě nutili pochybovat.

Nebál jsem se toho, že já bych opustil Louise, či on mě dobrovolně.
Hrozně jsme se bál, že mě jednou někdo někde vezme a já s tím Grimshawem budu muset vážně být.

Otřásl jsem se nad touto realitou.

Nesmí se to stát.

,, Ani nestane." Slyšel silnější hlas za sebou.
,, Nikdy bych tě nenechal někomu jinému." Přešel ke mě a ukázal na mou pevnost. ,, Mohu?"

Lehce jsem pokýval hlavou, načež on se ke mě přemístil co nejopatrněji, tak aby nic neshodil.

Sedl si ke mě a jen jemně mě chytil za ruku.

,, Nechci, aby sem ti lidé chodili." Zamumal, já mu jen přitakal, také jsem to nechtěl.

,, Ví, kde bydlíme." Zašeptal jsem.
,, Co když jednou přijdeme domů a oni tady budou?" Vzlykl jsem. ,, Nechci pryč Lou."

,, Nikam nepůjdeš." Silněji mi ruku stiskl. ,, Vím, že jsme teď dodělali pokojík, ale nechtěl by ses přeci jen přestěhovat?"

,, Přestěhovat?"Kníže jsem se na něj uslzenýma očima.
,, Nechci, aby jsi žil s vědomím, že tu kdokoliv kdykoliv muže přijít. Víš, že když se tak rozhodnu, i kdyby se ti to nelíbilo musíš mne následovat."

Zeptal se, ale vlastně to celé bylo jen na něm.

,, Proč se mě ptáš, když o tom stejně rozhoduješ jen ty?" Zamračil jsem se.
,, Chtěl jsem znát tvůj názor a podle toho se rozhodnout, ale když jsem dnes viděl, že jsou uvnitř rozhodl jsem se i bez tebe. Poznají to tu, musíš pochopit, že to nedělám pro sebe, ale pro tebe." Řekl naštvaněji.

,, Sám víš, že s tebou půjdu kamkoliv." Zamumlal jsem a hlavu položil na jeho rameno.

,, Tak pojď se mnou budovat naší vlastní rodinu, bez nikoho dalšího."