𝐓𝐢𝐦𝐞𝐧𝐭𝐞𝐬 ˡᵃʳʳʸ ᵃ·ᵇ·ᵒ ✓

~38~

U porodu jsem ještě neasistovala takže se velice omlouvám za chyby, nebo některé blbosti které se tu objeví, snad je vše v pořádku.
🙂

Louis view

,, Takže je to teď? " zeptal jsem se vyklepaně. Právě jsme byli v porodnici.

Měli vážně štěstí, že zrovna dnes byl Zayn v práci.
,, Ano, Harry je teprve v osmém měsíci, takže to bude trošku rizikové, ale všechny kontroly jsou pořádku, jako  jediný problém se zatím zdá, že dítě bude méně vyvinuté. " řekl s ustaraným úsměvem.

Je tu tolik věcí, které se mohou pokazit.

,, Můžu za ním?" zeptal jsem se, seděl jsem před pokojem, kde vše probíhalo, se zpocenými dlaněmi a neměl jsem daleko k tomu, abych do pokoje vešel i bez svolení.

,, Ano, ale budeš muset za chvíli odejít, budeme muset provést operaci, u které být nemůžeš." i se mnou se vydal do pokoje.

Hned ode dveří jsem viděl Harryho, jak leží se slzami na lůžku a kolem něj pobíhají sestřičky.

Něco mu dali, on pevně držel rám postele.
,, Louisi?" zeptal se se slzami, které mu tekly po tvářích.

Ihned jsem se k němu rozešel, sedajícísi na židličku, která byla vedle postele.

,, Tak strašně to bolí." vzlykl, pohladil jsem ho po vlasech.
,, Bude to v pořádku Harry, ano? Za chvíli to už bude v pořádku." mluvil jsem na něj.

Přesunul svou ruku z rámu na moji paži, chvíli to byl lehký dotek, ale než jsem se nadál, Harry znova vzlykl a mou paži pevně sevřel.

Sykl jsem nad bolestí, ale nestěžoval si, nezažíval jsem ani zlomek toho co Harry.

,, Bude to v pořádku Hazzy. " znova jsem ho pohladil po zpocených vlasech.

,, B-budeš tu?" Koukl na mě.
V jeho očích se zrcadlovalo tolik bolesti.

,, Rád bych zůstal, ale nemůžu. " pošeptal jsem mu, než jsem mu dal pusus na tvář.

,, Hned jak bude po všem přijdu." po mě větě mi na rameni přistála ruka.
,, Loui už je čas." řekl Zayn.

Naposled jsem ho pohladil po ruce, kterou jsem z mé paže sundal.
,, Budu čekat."

,, Lou. " slyšel jsem vzlyk. ,, Lou. " vzlykl Harry a přitom už začal křičet bolestí.

Bylo mi vážně velice divně, seděl jsem v malé chodbičce a čekal, kdy za mnou někdo přijde.

Seděl jsem jako na trní, docela dlouhou dobu jsem jen seděl a koukal na dveře, ze kterých jsem vyšel, pak jsem začal chodit po chodbě sem a tam.

Prošlo pár lidí, ale ani jednomu jsem nevěnoval pozornost.
Byl jsem celý roztržitý a pokaždé, kdy někdo otevřel dveře jsem se na ně kouknu s nadějí, že z nich vyjde Zayn a řekne mi co se stalo.

Na židli jsem si znova sedl, snažící se nepropadnout do říše snů.

Cítil jsem poklepání na rameni.
Poprvé jsem nechápal co se děje, než jsem si uvědomil, že jsem nejspíše usl.

Rychle jsem se vymrštil do stoje, s čímž jsem do Zayna vrazil.
Oba jsme málem spadli, ale naštěstí jsme to ustáli, po chvíli vzpamatování jsem se mu koukl do očí.

,, Jsou v pořádku? " slyšel jsem jak se můj hlas klepe.
Zayn se jen usmál.
,, Vše šlo skvěle, nebyly žádné komplikace, na to, že je dítě v osmém měsíci je více rozvinuté než jsme čekali. V nemocnici si tady Harryho i jí ( Nevím jestli jsem pohlaví už někde zmiňovala, kdyztak se omlouvám pokud jsem ho zaměnila) necháme delší dobu, ale vše je naprosto v pořádku."

,, Mám dceru?" sedl jsem si na židli.
Chvíli jsem to vydýchával, ale stejně jsem tomu nemohl uvěřit.

Jsem otec a mám zdravou dceru.