daddy kim? [vkook]

3.

𝑱𝑰𝑴𝑰𝑴 𝑷𝑶𝑽.

,,Dobře,domluvím vám schůzku. Ano, nashledanou." Odpověděl jsem do telefonu a hovor típl. Zrovna sedím v mé kanceláři a čekám, než dorazí Jungkook. Dnes má neobvyklé zpoždění. Doufám,že se mu nic nestalo..

Náhle mi začal zvonit telefon. Podíval jsem se na jméno, které se objevilo na displeji telefonu a musel se usmát. Hovor jsem tedy přijal.

,,Ano?" vydechl jsem. ,,Ahoj,Minnie. Neruším tě teď?" optal se mě Gi a já se tak musel začervenat. ,,Nene. Copak?" vždycky mě jeho hlas, prostě on, nutí červenat. Bože. ,,Jen mě napadlo, že bych se za tebou mohl přijet podívat. Šlo by to?" Slyšel jsem, jak se z druhé strany pousmál. ,,Samozřejmě. Jen to napíšu Jungkookovi. Ještě tady pořád není.." odkýval jsem to a z druhé strany se ozval povzdech. ,,Dobrá. Potom mi napiš, zlatíčko. Zatím ahoj," típl to a já se tak začervenal více.

To oslovení zlatíčko?! Bože. Jak já miluju ty jeho přezdívky!!

,,Ehm.." odkašlal si někdo najednou a já tak zvedl zrak k Jungkookovi, stojícímu u mě, prohlížejíc si každý koutek mého obličeje. ,,Volal Yoongi?" zeptal se dříve,než jsem ho vůbec pozdravil.

,,Oh, ano a dobré odpoledne." usmál jsem se plaše na něho a on mě jen tak na oko pozdravil. Odešel do svého kanclu a já si tak povzdechl.

Je mi líto,že je jiný. Od té nehody se tak změnil... Je chladný jako led. Už semnou ani s klukama tolik nemluví. Straní se nás... Bojím se,že nás už nemá rád.

Zvedl jsem se a popadl pár papírů. Potom jsem se rozešel za Jungkookem a vešel do jeho kanceláře. Když jsem se na něho podíval, myslel jsem si, že jsem se předtím bál oprávněně.

,,Co se děje,Jungkooku?" pustil jsem papíry na zem a přiběhl k němu. Opíral se rukou o zeď a držel se za hlavu. Když jsem ho podepřel a nahlédl mu do tváře, všiml jsem si,jak bledý byl.

,,Panebože, co se stalo? Proč jsi tolik bledý? Jedl jsi něco?" chrlil jsem na něho otázky,ale bylo to marný.

Jungkook mě od sebe malinko odstrčil a pokusil se postavit rovně. Potom se na mě podíval a zhluboka se nadechl. ,,Jsem v pořádku. Jdi dělat svou práci," řekl a s tím co nejrychleji zaklapl svůj notebook, ležící na jeho stole.

Dost zaskočeně jsem se na něho díval a nechápal ho. Teď tady vypadal, jako kdyby se měl zrátit a on mi řekne tohle? Ať jdu dělat svou práci?

,,Jungkooku," vydechl jsem a připravil se něco k tomu říci. Jenže mě Jungkook nenechal. Moc dobře mě totiž znal a věděl, co bych nejradši udělal.

,,Dost, Jimine. Jdi a plň svou práci," řekl mi trochu zvýšeným hlasem.

Má automatická reakce byla, že jsem se přikrčil a poslušně, i když nerad, přikývl. Musel jsem tedy odejít a nechat ho tam samotného.

Nevím, co se mu v hlavě touhle dobou honí. Ani nevím, co se mu děje. Každopádně v tom nevidím nic dobrého. Cítím v tom něco špatného...