daddy kim? [vkook]

14.

𝑱𝑼𝑵𝑮𝑲𝑶𝑶𝑲 𝑷𝑶𝑽.

Probudil jsem se z noční můry, která se mi opravdu nelíbila. Ještě k tomu jsem v tom snu viděl, jak mě Taehyung pohladil po tváři a já se nechal.

Jak jsem vůbec mohl! Vždyť to byl jenom sen...ale i tak!! Sakra, nesmí se mi o něčem takovém zdát k sakru. A když už,alespoň jsem se měl bránit!!!

Otřel jsem si čelo od potu a posadil se. Už mi je o hodně lépe, cítím, jako kdyby mi postupná bolest boku odcházela.

S povzdechem jsem si stoupl, i když jsem to dělat neměl, a zamířil pomalým tempem ke dveřím. Byl jsem dezorientovaný a ještě k tomu jsem v nějakém cizím pokoji. Nic mi to tu nepřipomíná. Kde to teda jsem?

Otevřel jsem dveře od mého pokoje a vykoukl ven. Vylezl jsem po prohlídce chodby ven a zamířil ke schodišti. Po schodišti jsem zamířil dolu a zaslechl hlasy. Byly mi dost povědomé.

,,Co teď tedy budeme dělat. Má nějaké spojence?" vydechl Yoongi chladně a já si tak povšiml Taehyunga. Počkat-...Taehyunga?! ,,Pravděpodobně už žádné nemá. Nikdo ho moc nemusel, vždy je podvedl." konstatoval Taehyung, sedící v křesle naproti Yoongimu.

,,Panebože Jungkooku!" vyjekl najednou mi dost známý hlas a já tak svraštil obočí k sobě.

,,Co to tady vyvádíš?! Máš ležet!" vyjekl na mě Jin tím svým maminkovským tónem a já tak protočil oči.

,,Nejsem malý,Jine. Jako kdyby sis nezvykl na to, že tě už neposlouchám." odvětil jsem a nechal se Jinem podepřít. ,,Pojď si teda alespoň sednout." povzdechl si Jin a dovedl mě na k Yoongimu a tomu hroznému muži.

Taehyung se na mě díval, vypadal pořád stejně. Akorát vlasy měl tmavší a jeho rysy se malinko zvýraznily. Jinak to byl pořád stejný hajzl. To jsem mohl poznat hned,aniž bych s ním mluvil, což teda v plánu nemám.

,,Kookie?!" vyjekl příchozí Jimin, ani nevím, odkud přišel a tak ke mně dochvátal a vystrčil Taehyunga pryč, aby mohl sedět vedle mě.

,,Jsi v pořádku? Co hlava? A co bok?" začal se vyptávat ustaraně. Přiložil jsem si ukazováček na rty a naznačil mu,ať je potichu. Třeštila mi z něho hlava.

,,Jsem v pořádku. Nic to není," řekl jsem mu a on tak nahlas polkl. ,,Vážně? Mám chuť támhle toho chlapa zbít. Kvůli němu ses tam dostal." řekl a já se zarazil.

,,Kvůli němu?" vydechl jsem a Jimin přikývl. Podíval jsem se na Taehyunga, sedícího vedle Yoongiho a koukal se mu do očí. On mi můj oční kontakt samozřejmě vrátil. ,,On je ten muž, na kterého Bo-gum čekal, aby ho mohl zabít." vysvětloval mi a já se pořád koukal na Taehyunga.

Nehodlám pohledem uhnout. Ne, prostě ne.

,,Takže jsem se tam dostal, protože je Taehyung jeho nepřítel?" nakonec jsem ale pohledem uhnout musel. Cítil jsem, jak se mi do hlavy hrnou ty špatné vzpomínky. Aishh. Ne, dost. Nemysli na to,bude to okey...

,,Tak vy se doopravdy znáte." vydechl Namjoon, ani jsem si neuvědomil, že tam stojí.

,,Ano,známe." přitlachal Taehyung.

,,Bohužel.." řekl jsem důrazně a zhluboka se nadechl.

Taehyung mi věnoval docela zaražený pohled,ale já ho ignoroval. Musím pryč, hned. Cítím ten tlak na hrudi. Ten hnusný pocit, který se mi vryl do paměti, kvůli osobě, sedící kousek ode mě.

,,Kam jdeš,Jungkooku?" zastavil mě Jin chycením mé ruky. Vymanil jsem ruku z jeho sevření a věnoval mu prosebný výraz. Jin asi poznal,že chci být sám. Pustil mě a já tak odešel co nejrychleji do "svého" pokoje.

Zabouchl jsem dveře a došel za roh, který tam byl. Po zdi jsem zádama sjel až na zem a potichu se rozbrečel.

Nikdy jsem ho nechtěl potkat znovu. Nechtěl jsem, abych ho někdy v životě znovu slyšel, viděl, cítil. Jenže on je prostě tady a mně to ubližuje.

Cítím se teď hrozně slabě. Cítím,jak mi po celém těle putuje strach a nervozita. Bojím se ho.

Náhle jsem zaslechl zvuk dveří. Otočil jsem se zády k dotyčnému a potichu vzlyk. Moc dobře jsem věděl, kdo zamnou přišel, proto jsem nepřestával brečet a hleděl si svého.

,,Ach Kookie," vydechl Jin utrápeně a přiklekl si ke mně. Vzal mě za rameno, asi s úmyslem mě obejmout, ale já se nenechal. Odstrčil jsem ho od sebe, ale on bojovat nepřestal, dokud jsem se nevzdal a nenechal ho si mě přitisknout na jeho hruď.

,,Ššš...bude to v pořádku." šeptal mi uklidňující slůvka a přitom mě hladil ve vlasech.

,,N-nebude to dobrý. J-jine...J-já to nedokážu." vydechl jsem a Jin se podivil. Odtáhl si mě od sebe a pohlédl mi do tváře. ,,Co nedokážeš,Kookie?"

,,Nedokážu s ním být. On mě zabíjí..."