daddy kim? [vkook]

18.

𝑱𝑼𝑵𝑮𝑲𝑶𝑶𝑲 𝑷𝑶𝑽.

Ahh. Cítím, jak můj rozkrok prosí o víc. Když mě tady Taehyung líbá, vracím se do těch kolejí, kdy jsem bez jeho polibků byl dočista mimo.

Přitáhl jsem si Taehyunga k sobě a on mě tak znovu políbil na rty. Obmotal jsem si ruce kolem jeho krku a zavzdychal mu do úst.

,,Měli bychom přestat," zavrněl, znělo to, jako kdyby to jenom nahodil, ale vlastně nic pro to neudělal.

Musel jsem se tak uchechtnout. Taehyung mi přitom rty přejel opět na krk a tam mě začal líbat. Slastně jsem zavzdychal, když mě políbil na mé slabé místečko na krku a přitom mě tam i chvíli žužlal kůžičku.

,,Ahhh~" zavzdychal jsem a on se tak ušklíbl a sjel rovnou na moje podbříško. Tam mě začal provokovat. Líbal mě na pupíku, břišákách. Snažil jsem se svoje vzdychání krotit, moc mi to ale nešlo.

Když mi rozepl kalhoty, mělce jsem vydechl. Pociťoval jsem náhlý tlak a potom se mi před očima objevily ty ošklivé vzpomínky.

Vzlykl jsem a zakryl si hlavu rukama. Taehyung ihned přestal a vyhoupl se nahoru, k mé tváři.

,,Ne...j-já..."

,,Šššš...v pořádku. Všechno bude v pořádku." šeptal mi a přitáhl si mě ke hrudi. Začal mě hladit ve vlasech a přitom se mě i snažil uklidnit. Obmotal jsem se kolem něho jako koala a snažil se na to nemyslet. Postupem času to všechno odešlo a já tak už nic jako strach necítil. ,,Děkuju." pípl jsem. ,,Za co? Tohle byla maličkost, jinak jsem nic pořádného neudělal." podíval se na mě a já tak zakroutil hlavou.

,,Udělal. Kdyby ses neobjevil a neukázal mi,že jsi se změnil, asi bych na tom teď takto nebyl." usmál jsem se trochu a on mi tak věnoval zasněný pohled.

,,Jsem rád,že jsem zachránil alespoň tebe." odvětil tiše a zvedl se. ,,Teď pojď. Yoongi určitě už čeká." řekl mi jemně a já tak přikývl. Otřel jsem si slzy z tváří a potom, chvíli po něm, zamířil dolu, kde už byli kluci.

****

,,Tak co,Kookie? Cítíš se už lépe?" usmál se na mě Namjoon a já přikývl.

,,Ano,už je to mnohem lepší. Už to skoro necítím." odvětil jsem a musel si přisednout, jelikož mě z mé pozice bolel zadek. ,,Tak to jsem rád." oddechl si a já tak přikývl a po očku se podíval po Taehyungovi, který se na mě už díval.

,,Proč tu všichni vůbec jsme? Vždyť bych už mohl domu,ne?" snažil jsem se promluvit normálně, moc mi to ale nešlo. Taehyunga pohled mě znervózňoval.
,,No.." podrbal se Yoongi na zátylku. ,,Ještě nemůžeš domu. Je tu takový problém." vydechl a já nazvedl obočí. ,,Jaký?" podíval jsem se po ostatních a ti pohledy odvrátili.

,,Řekne mi tady někdo,co se to tu děje?" vydechl jsem zamračeně a Jin si tak povzdechl. Podle jeho povzdechnutí jsem poznal,že to nebude dobrá zpráva. Málo kdy tento zvuk udělal.

,,Zjistili jsme,že Park Bo-gum pořád žije." řekl vážně Jin a já tak nechal šokem pusu do kořán. ,,C-cože? Jak jako,že žije?" nechápal jsem to. Vždyť ho zabili, nebo ne?! ,,Park Bo-gum nějak unikl a zachránil se. Zjistili jsme,že se nějakým způsobem oživil. Ještě nevíme jak. Každopádně má namířeno pro tebe, Jungkooku." řekl protentokrát Yoongi a mně se tak zatočila hlava.

,,T-takže mě přijde zabít?" zakoktal jsem a Jin, i když nerad, přikývl.

,,Pravděpodobně.." vydechl a já zatnul pěst.

,,Nenechám ho." zavrčel jsem nahlas. ,,Nenechám ho nijak ublížit jak sobě,tak vám." zavrčel jsem znovu a Jimin tak vyskočil na nohy. ,,Kookie,uklidni se. Nic se neděje, nemusíš se teď tím zatěžovat." přišel ke mně, ale já zakroutil hlavou.

,,Dost Jimine. Když chce válku, má ji mít. Ale ten, kdo prohraje, nebudu já, ale on."