daddy kim? [vkook]

21.

𝑻𝑨𝑬𝑯𝒀𝑼𝑵𝑮 𝑷𝑶𝑽.

,,Taehyungu! Vstávej, sakra." vrčel na mě někdo a já tak otevřel oči a spatřil Yoongiho. Klečel nad mojí hlavou a vypadal dost ustaraně.

,,Kde je..."

,,Kdo? Jungkook? To bych se měl ptát já!" přišel naštvaný a ustaraný Jimin a já tak těžce vydechl. ,,Unesl ho." zavrčel jsem a posadil se. Střelil mě do nohy. Bože, to je bolest.

,,Kdo ho unesl?! Co to meleš?!" vyjekl Jimin.

,,Bo-gum. Naštěstí mám Kooka čip, najdu ho." přišel do místnosti Hoseok a položil notebook na můj stůl. ,,Kde jsou teď? Musíme jednat rychle. Nechcem, aby mu ublížil." vešel do mé kanceláře i Namjoon a v závěsu za ním i Jin.

,,Myslím,že jsou severně od Daegu. Počkat..nejsi odtamtud Tae?" podíval se na mě zaskočeně Hobi a já přikývl. ,,Tam jsem se seznámil s Bo-gumem." přitlachal jsem a zavrčel.

,,Sakra, někdo ho musí-.."

,,Ošetřit. Já vím, už jsem tu." přerušil Yoongiho Jin, který si ke mně přiklekl a zkontroloval mi životní funkce. Potom mi vyhrnul kalhoty a zjistil, jak je na tom moje noha. ,,Netrefil se. Je to jen škrábnutí. Máš štěstí,Taehyungu." oddechl si Jin a začal mě ošetřovat. Teprve teď jsem si uvědomil, že mě vlastně Jungkook odstrčil.

,,Jine, až ho doošetříš, zavolej. My budeme v  obýváku. Jdeme hledat a připravovat se. Když chce Bo-gum bojovat, tak ať." zavrčel Namjoon a s tím odešel se zbytkem do obýváku, zařizovat zbytek.

𝑱𝑼𝑵𝑮𝑲𝑶𝑶𝑲 𝑷𝑶𝑽.

Probudila mě ostrá bolest na tváři. Otevřel jsem oči a spatřil nějakého muže. Jeho ruce byla ještě po doteku na mé tváři rudá, tudíž jsem si odvodil mé probuzení.

,,Šefe,je vzhůru." ohlédl se muž za sebe a odstoupil ode mě.

,,Jung...koo...kie." vydechl na mě a já tak nevrle zavrčel. ,,Neříkej mi tak." řekl jsem mu, on se pouze pobaveně uchechtl. ,,Ale copak. Nesmím snad?" zasmál se a já tak stiskl pěst.

,,Neříkej mi,že se teď chceš prát. Nevšiml sis, v jaké nevýhodě bys byl?" zvedl na mě obočí a já tak rychle okoukl místnost. A měl pravdu. Bylo tu osm mužů. Všichni měli pistole, já neměl nic.

,,Tak,když už víš,jak na tom seš, mohli bychom začít." odpil ze sklenice nějaké čiré tekutiny a přiklekl si ke mně. ,,Víš, kde Taehyung schovává ty prachy?" zeptal se mě a já tak nechtěl věřit vlastním uším. ,,C-cože?" vydechl jsem zaskočeně.
,,Hmm...Takže ty mluvit nebudeš? A ještě budeš dělat blbého? Nu dobrá. Když ne po dobrým, tak po zlým." uchechtl se zle a naznačil lusknutím, aby k němu přišli muži. Ti přistoupili ke mně a začali do mě kopat, mlátit mě.

Když už si byl jistý, že se ani nepostavím, nechal mě rozvázat a ležet na zemi. Nezajímal se,že jsem tam málem omdlel. Cítil jsem bolest úplně všude.

,,Ccc. Myslel jsem,že vydržíš víc. Ale to asi dělá ten chloroform. Ale to nevadí. Králíček se nám vzpamatuje a my budeme moci pokračovat." odvětil pobaveně a s tím se zvedl. Před odchodem si do mě ještě kopl, aby toho nebylo málo, a odešel, společně s jeho kumpánama pryč.

Já tam už jenom ležel a nedokázal nic. Byl jsem vyčerpaný. Měl jsem žízeň, hlad. Ještě k tomu jsem cítil, jak se mi oční víčka přivírají. Nechtěl jsem, ale stalo se tak. Propadl jsem temnotě.