daddy kim? [vkook]

16.

𝑱𝑼𝑵𝑮𝑲𝑶𝑶𝑲 𝑷𝑶𝑽.

,,Dost! Nech mě být! Nepřibližuj se!" ječel jsem po Taehyungovi. Najednou jsem ale otevřel oči a uviděl před sebou ustaraného Yoongiho.

,,Panebože jsi v pořádku?! Křičel jsi ze spaní!" odvětil a já se tak sekaně nadechl. Zvedl jsem se a schoulil se do klubíčka. Přikývl jsem,nechtěl jsem lhát, ale zase jsem nechtěl, aby si dělal starosti.

,,Jsem v pořádku. Kolik je vůbec hodin?" pokusil jsem se změnit téma,ale Yoongi mě zná až moc dobře. ,,Kooku," vydechl a podíval se mi do očí. ,,Já vím,že se něco děje. Chápu,že nám to asi nechceš říct, ale kdyby ses otevřel, ulevilo by se ti." řekl mi jemně a já tak zakroutil hlavou.

,,Neulevilo,to mi věř." zašeptal jsem na něho.

,,Proč ne,Kookie? Všechno jde,když se chce." dál se mi díval do tváře. Cítil jsem,jak jsem měl mokrá líčka a pořád se po nich sypaly slzy.

,,Nemůžu...Nemůžu kvůli němu." řekl jsem mu a Yoongi hned pochopil.

Zprvu jsem to nechtěl nikomu říkat, Yoongi to ale zjistil ještě možná dříve, než jsem to řekl Jinovi. Když na mě potom vyjel, asi si neuvědomil, že ví důvod...Potom se mi i omluvil. Od vlastně toho prvního únosu jsme si hodně blízko. Jenže...já se nemůžu otevřít. Nejde mi o tom mluvit. Cítím se vždycky strašně a už nevím, co mám dělat.

,,Co když to tak není? Co když si to jenom myslíš? Taehyung se od mého nástupu opravdu změnil. Už to není ten hajzl, který se snaží ubližovat ostatním. Opravdu je jiný," řekl mi vážně.

,,Jenže on hajzl zůstane.." zamrmral jsem a on se zamračil.

,,Neviď všechno tak černě. Opravdu se změnil, šance by tobě,tak jemu, prospěla. Opravdu," prohrábl mi vlasy a stoupl si. ,,A už pojď. Stejně je čas na snídani." usmál se a s tím odešel z pokoje ven.

Teď mám dilema. Mám Yoongimu věřit, nebo ne? Co když je to pořád stejný hajzl a akorát mi znovu ublíží? Kdyby mi znovu ublížil, už bych to asi nerozdýchal...

Pomalu jsem si otřel slzy ze tváří a zvedl se. Bok už jsem skoro necítil, jen to,že je obvázaný a jenom menší tlak. Ještě jsem si pak trochu prohrábl vlasy, abych nevypadal jako strašák na poli a potom se vydal dolu za nimi.

𝑻𝑨𝑬𝑯𝒀𝑼𝑵𝑮 𝑷𝑶𝑽.

,,Oh, dobré ráno, Yoongi." vydechl jsem na něho, který si zrovna sedl ke jídelnímu stolu, kam jsem položil dnešní snídani- podobě míchaných vajíček a zeleniny k tomu. ,,Dobré," usmál se nazpátek a přičichl si. ,,Voní to krásně. Asi bys mi měl častěji vařit," odvětil a já se uchechtl.

,,Nepřeháněj. Míchaná vajíčka by dokázal každý," mávl jsem nad ním rukou a zamířil ke stolu. Najednou se v jídelně objevil Jungkook a podíval se na mě.

Nečekal jsem ho tu, to vám povím. Takže jsem mu věnoval docela překvapený pohled, načež on si povzdechl. ,,Dobré ráno," zabrblal a přisedl si ke stolu. Všiml jsem si,že se na něho Yoongi spokojeně usmál, takže se asi dohodli, že sem přijde, ale že by mi to někdo řekl??

,,Tak,dobrou chuť." pokynul jsem, když jsem dosedl a my tak začali snídat.

,,Co máme v plánu dělat? Přijedou kluci?" zeptal se najednou Jungkook a já tak odpil z hrnku čaje. ,,Měli by přijet dnes odpoledne. Nebo se to nějak změnilo?" podíval jsem se na Yoongiho a ten zakroutil hlavou. ,,Ne. Přijedou kolem druhé." řekl.

,,Dobře. Co teda budeme dělat?" ptal se dál. Vypadal roztomile. Snažil se totiž krotit tu svou zvědavost a to ho dělalo ještě více roztomilým, než normálně je.

,,Já mám ještě nějakou práci. Ale můžete se podívat na nějaký film a tak." odvětil jsem. ,,Dobře. Tak se na něco podíváme." usmál se Yoongi a Jungkook tak přikývl.

****

Právě pracuji v kanceláři. Už mám hotovo, mám konečně volno. Doufám, že tam nebudu mít nějaké chyby, jelikož se teď pořád soustředím na Jungkooka roztomilý hlas. Byl tak rozkošný! Ale všiml jsem si,že měl takové opuchlé tváře. Že by brečel?

,,Mohu dál?" zaťukal někdo na dveře mé kanceláře. ,,Ano. Vstupte," řekl jsem nahlas a dovnitř mé kanceláře tak vstoupil Jungkook. Divil jsem se, jelikož zrovna jeho jsem tady nečekal.

,,Co potřebuješ,Jungkooku?" optal jsem se klidně a on tak nahlas polkl.

,,N-nic...nebo...Promluvit si?" koktal. Bylo vidět,že je nervózní. Ale bylo to cute. Co si budem.

,,Dobře. O čem si potřebuješ promluvit?" zvedl jsem se a došel ke gauči. Pokynul jsem mu rukou, aby si přisedl též a on tak udělal. Sedl jsem si naproti němu, aby měl dostatek prostoru a nechal ho mluvit.

,,Já...chtěl jsem se zeptat,j-jak se máš. Jestli se za ty roky něco změnilo.." nedokázal se mi pořádně podívat do očí. Proto jsem si stoupl a došel k němu. Přisedl jsem si vedle něho na gauč a pousmál se.

,,Kookie,ty tu kvůli tomuto nejsi. Že je to tak? " vydechl jsem a za bradu mu hlavu otočil k sobě. Chvíli jsme se koukali navzájem do očí, potom se ale Jungkook znovu odhodlaně nadechl.

,,M-můžeš mě políbit?"