daddy kim? [vkook]

7.

𝑱𝑼𝑵𝑮𝑲𝑶𝑶𝑲 𝑷𝑶𝑽.

Probudil mě zvuk kroků, kdy dva muži sešli schody a dostali se tak do sklepa, kde jsem já, schoulený v rohu místnosti, spal. Tedy, teď už jsem nespal.

,,Vstávej a ukaž se," zavrčel na mě jeden ze dvou mužů. Musel jsem tedy vstát, i když se mi opravdu nechtělo. Měl totiž v ruce pistoli a já jsem o hlavu kratší fakt být nechtěl.

Pomalu jsem tedy vstal, z té únavy se mi ale podlomila kolena. Našteští jsem rovnováhu nějak udržel a postavil se rovně. Samozřejmě se ti dva idioti museli začít smát, jelikož jim můj aktuální zdravotní stav připadal vtipný.

Hodil jsem po nich naštvaný výraz a ještě více se narovnal. Nechci, aby si tohle dovolovali. To snad nevědí, kdo já jsem?!

,,Ale ale, králíček je naštvaný." ušklíbl se zle ten s pistolí a pokynul druhému muži, aby mě vzal a odvedl ke stolu, který byl tady kousek ode mě.

Třísknul semnou o stůl, ohnul mě o něj jako nějakou levnou holku a začal se mi pokoušet vlézt do kalhot.

,,Chceme si jenom pohrát, tak drž a buď zticha." zavrčel. Ihned se mi jeho slova vryla do paměti. Začal jsem mít ty nechutné záblesky z minulosti, jako kdyby se ta hrozivé minulost opakovala.

,,D-dost." zamumlal jsem na něho tiše. Pořád se mi pokoušel dostat do kalhot, ale já se bránil.

,,Dost! Přestaňte!" zaječel jsem už protentokrát hlasitěji a odstrčil ho od sebe.

Schoulil jsem se tak do klubíčka pod stůl a začal se klepat. Bože, to je záchvat? Cítil jsem ohromný tlak na hrudi, nemohl jsem skoro dýchat. Po tvářích mi tekly slzy a já to nemohl nijak zastavit.

Ti chlapy se jen tak odpařili a nechali mě tam na pospas osudu. Bylo jim to úplně jedno.

****

Nevím,kolik času uběhlo, ale nějaká ta hodina to bude. Sedím tu pořád schoulený, opírám se o stůl a pokouším se neusnout. Nechci,aby mi něco ve spánku udělali.

Náhle jsem si povšiml jedné divné věci. Zaměřil jsem zrak tedy do rohu místnosti a všiml si něčeho zvláštního. Ze všech svých sil jsem se zvedl a došel ke zdi. Tam jsem na ni zabušil a zaposlouchal se.

Pak mi to došlo. Je jen jediný důvod, aby v takovéhle díře byly dřevěné dveře.

Úniková cesta.

Pokusil jsem se co nejrychleji nahmatat nějaké tlačítko, zkusit zatlačit a hele. Ony se objevily opravdu dřevěné dveře, které se otevřely a vedly někam pryč.

Rozhlédl jsem se kolem sebe a vzal nohy na ramena. Rozeběhl jsem se neznámou cestou ven, přičemž tam byla hrozná zima. Asi to muselo být postaveno někde pod domem.

Došel jsem na konec téhle cesty. Zkusil jsem najít nějaké dveře, načež jsem nic nenašel.

Byla tady tma, ale ne zas tak strašná. Viděl jsem na konečky prstů, ale neskontroval jsem, co mám pod nohama. Tudíž jsem zakopl a otevřel dveře,které jsem tak usilovně hledal.

Vsadím se, že neuhádnete, kam vedli.

Na sucho jsem polkl a věnoval zaskočený pohled Park Bo-gumovi a jeho kumpánům, kteří seděli u kulatého stolu a něco tam řešili. Bo-gum se na mě zákeřně ušklíbl a zvedl se.

Sledoval jsem každý jeho krok a čekal,co mi má v plánu udělat.

,,Kohopak nám to sem čerti nesou?" vydechl a vzal mě za bradu. Musel jsem trochu bolestně zavrčet, jelikož to zabolelo. ,,Co ode mě chceš. Pusť mě."  řekl jsem mu tiše.

,,Ale notak,princezno. Proč bych měl? Můj známý o tebe má zájem a já tě mu nemám v plánu vydat, takže si tu ještě pobudeš." poplácal mě po tváři a jeho banda mě vzala a přivázala na židli.

,,Nechte nás o samotě." řekl jim a oni tak odešli. Bo-gum si tedy přiklekl ke mně a hodil po mně zkoumavý pohled.

,,Sranda teprve začíná.."