daddy kim? [vkook]

13.

𝑱𝑼𝑵𝑮𝑲𝑶𝑶𝑲 𝑷𝑶𝑽.

Nevím kolik je hodin. Každopádně jsem se probudil, jelikož jsem ucítil, jak se mě někdo dotkl. Pomalu jsem otevřel oči a podíval se na Jina, který mi vyměňoval obvaz.

,,No dobré ráno," usmál se na mě a já se tak pomalu posadil. Už jsem se cítil o mnoho lépe. Sice jsem pořád cítil bolesti v boku, ale to už nebylo tak hrozné.

,,Jak dlouho jsem spal?" vydechl jsem na něho a on mi tak podal sklenici s vodou a práškem. ,,Vezmi si ho. Měl by ti pomoci od bolesti." řekl mi, aniž by se dostavila odpověď na mou předešlou otázku.

,,Spal jsi zhruba čtyři dny. Jak se teď cítíš? Cítíš se lépe?" optal se mě zároveň po chvíli ticha a já tak mělce vydechl.

,,Jsem v pořádku." Jin ke mně zvedl pohled a povzdechl si. Zase ten jeho rodičovský pohled.

,,Jungkooku. Znám tě dost dlouho a vím, že vždycky chceš hrát silného. Ale v nějakých případech je lepší říci pravdu,než ji zakrývat." řekl mi klidně a já se tak vnitřně zarazil.

,,Teď mi řekni,jestli tě něco bolí." vydechl a já mu tak věnoval trochu zaskočený výraz. ,,Ještě pořád dost cítím bok, ale jinak je všechno fajn. Ta ostatní bolest se dá přežít." řekl jsem to,co jsem asi říci měl a Jin se tak spokojeně usmál.

,,Šikula." prohrábl mi vlasy a v tu chvíli mu začal zvonit telefon.

Vytáhl si ho tedy z kapsy a podíval se,kdo mu volá. Potom se zhluboka nadechl a hovor přijal. Nechtěl jsem jeho hovor poslouchat,tudíž jsem si zpátky lehl a snažil se ještě usnout.

,,Kookie? Myslím,že s tebou chce někdo mluvit." vyhrkl ze sebe Jin a já tak pootevřel oči. ,,Kdo?" vydechl jsem tiše. Jin se nervózně otočil a ukázal na muže.

,,On,"

𝑻𝑨𝑬𝑯𝒀𝑼𝑵𝑮 𝑷𝑶𝑽.

Jakmile jsem vstoupil do pokoje, Jungkook se na mě podíval. Chvíli si mě prohlížel, asi mě nepoznal. Chtěl jsem přijít blíž,jenže v tom mě zastavil Jin. Asi mu o tom Jungkook řekl, ale s tím jsem jaksi počítal.

,,Mohu jít blíž?" zeptal jsem se svým hlubokým hlasem. V tu chvíli se Jungkook sekaně nadechl a já si všiml,jak jeho oči začaly pokrývat slzy. ,,T-taehyung?" vydechl rozrušeně. Přikývl jsem a došel blíž k němu. ,,Chci si s tebou promluvit." vydechl jsem na něho a on tak nahlas polkl.

Vypadal jako vystrašený králíček, kterého někde odchytili a nechtěli ho pustit.

,,Asi vás nechám o samotě." zvedl se Jin s myšlenkou odchodu. Ještě mě ale zastavil a přiklonil se ke mně. ,,Být tebou mu nijak neublížím. I když je v takovéto kondici, dokáže být opravdu nebezpečný." poplácal mě na rameno a s tím odešel.

Trochu opožděně jsem přikývl a zamířil k němu. Přisedl jsem si vedle postele na židli a podíval se mu do jeho zjizvené tváře.

Vypadal pořád stejně. Pořád stejně krásně. Ty jeho oči, noc, rty, které bych chtěl políbit...

,,Co ode mě chceš?" zavrčel tónem, který jsem od něho nikdy neslyšel. Udržel jsem ale v sobě to šokování a povzdechl si. ,,Nic. Přišel jsem se...omluvit." podíval jsem se mu do očí a nic v nich neviděl. Změnil se... I jeho oči se změnily...

,,Ty a omluvit se?" uchechtl se sakrasticky, přičemž se na mě znovu podíval. ,,Nikdy se neomlouváš. Tedy...bylo tomu tak." poslední slova řekl tak potichu, že jsem je málem ani neslyšel.

,,Omlouvám se,Jungkookie." řekl jsem důrazněji.
,,Omlouvám se, i když vím, že k tomuhle jen slova nestačí." sklonil jsem hlavu do klína a zase měl chvilku toho, kdy jsem se jako vždy cítil provinile. Hodně provinile. Taky jsem měl důvod..

,,Jsem rád,že to víš. Nevím,zda jsem schopný ti odpustit.." vydechl po nějaké chvíli ticha a já k němu tak zvedl pohled.

Chápavě jsem přikývl a zvedl se. Přisedl jsem si vedle něho na postel a pomalu k němu natáhl ruku. Odhrnul jsem mu pár vlásků z čela a nemohl si odpustit ho pohladit po tváři.

,,Je to na tobě,zda mi odpustíš nebo ne. Nebudu tě prosit o to,abys mi odpustil. Jen chci, abys věděl, že jsem se od té doby dost změnil a že teď už ti ublížit nechci." řekl jsem mu jemně.

Jungkook, jako kdyby nad mým dotekem pomalu a jistě zklidnil. Když jsem ho pohladil po tváři, zavřel oči a vydechl. Klidně vydechl. Třeba mě v hloubě duše ještě pořád miluje?

,,Už asi půjdu. Ty by sis měl odpočinout." vyhrkl jsem ze sebe a on tak chápavě přikývl.

Zase jsem viděl,jak jeho oči nebyly takové,jako dřív bývávaly. Jeho pohled na mě samotného byl jiný..

Zvedl jsem se tedy a zamířil ke schodům. S posledním pohledem na toho překrásného muže jsem opustil pokoj a zamířil dolu, kde jsem s Yoongim zamířil do své společnosti.

—————-

Ayo ladies and gentleman!!

Mám tady pro vás další epizodu hehe. Všimla jsem si, že jsem jich vydala fakt hodně, ale docela se to hodí. Nevím totiž,jak teď budu aktivní. Ale uvidíme.

Každopádně se pokusím dnes ještě něco napsat a zveřejnit. ;D

i love you all angels