daddy kim? [vkook]

22.

𝑻𝑨𝑬𝑯𝒀𝑼𝑵𝑮 𝑷𝑶𝑽.

,,Panebože, kde je?!" zavrčel jsem nespokojeně, když se Hoseok a Jin pořád nevraceli. Mám nervy v kýbli. Tak moc se bojím, že se mu něco stane..Hlavně jsem ho nebyl schopný zachránit...Já ho měl chránit. Měl jsem mu pomoc..

,,Asi máme stopu," přiběhl udýchaný Jin a za ním v závěsu přišel Hoseok, který v ruce držel notebook s různými papíry. ,,Našli jsme stopu, kudy se vydali. Ježíš, on zmizel." podrbal se na zátylku a já tak stiskl čelist. ,,Jak jako zmizel?! To nevíte,kde je?!" zavrčel jsem na ně a oni šokovaně zavrtěli hlavou.

,,Ugh. Panebože," kopl jsem naštvaně do stolu a musel si prohrábnout vlasy.

,,Taehyung, uklidni se." přišel k nám Namjoon a já se tak ironicky uchechtl. ,,Uklidni se? Víš vůbec, co ten idiot dokáže?! Může ho zabít, jen aby dostal moje prachy!" rozhodil jsem rukama a Namjoon se tak zamračil. ,,Jaký prachy?"

,,Moje prachy! Chce jenom prachy. Prachy, prachy, prachy. V jeho očích bys mohl vidět ty papírovky, o kterých se mu určitě i zdá." zavrčel jsem naštvaně, zároveň vynervovaně.

,,Takže ho unesl kvůli penězům?" ozval se Yoongi a já přikývl.

,,Pravděpodobně. Bude po nás chtít co nejvíc. Takže se připravte,že bude vyjednávat a ne ve zrovna malé částce."

,,Okey. Teď dost. Našel jsem ho,našel jsem jeho čip!" vyjekl Hoseok radostně a my se tak všichni nahrnuli k němu. ,,Je tady." ukázal na místo, kde to vypadalo spíše jako nějaký přístav. Neznal jsem to tam. ,,Je to opuštěný přístav. "Je to místo,kde nikdo padesát let nežil." odvětil Jimin a já přikývl.

,,Ano, dobré místo, kde by nás polapil do pasti." vydechl jsem zamyšleně. ,,Musíme ho vyhnat ven." řekl Namjoon.

,,To je dobrý nápad. Chtělo by to, abychom ho dostali ven a Jungkooka někdo vysvobodil zevnitř." přitlachal jsem a všichni tak přikývli. ,,Okey. Jděte se připravit. Za hodinu sraz tady. Pošlu vám info," řekl Namjoon a všichni se tak rozešli pryč a připravili se na boj.

****

,,Jsme všichni? Máme dostatek munice?" ohlédl se ještě kolem Namjoon a my tak souhlasně přikývli.

,,Ještě máme munici v kufru mého auta. Je jí tam dostatek, vezměte si ji ale hlavně k sobě. Budete ji potřebovat," odvětil jsem a otevřel kufr mé černé Audi.

Kluci si vzali dostatek munice, zastrkali si ji do kapes a do opasku a nabili si. ,,Jdeme. Nemáme moc času a Jungkook rozhodně ne," zavrčel Namjoon odhodlaně a my tak nasedli do černé dodávky a vyrazili.

****

,,Proč tu nikoho nevidím?" vydechl nevrle Hoseok a já jim naznačil, ať jsou zticha.

,,Znám to tady. Něco mi to připomíná," vydechl jsem tiše a oni se tak začali plížit zamnou.

Společně jsme se dostali k veliké budově. Byly tu slyšet zvuky vody, ale taky kroky, které mířily k nám. Ohlédl jsem se a naznačil jim, aby se schovali. Všichni jsme zalezli za roh a počkali, než dva chlapy prošli kolem a my je tak doběhli zneškodnit. Tedy, Jin je doběhl zneškodnit.

,,Musíme se dostat dovnitř. Vypadá to tu čistě, Taehyungu." zašeptal na mě Namjoon svou strategii, ale já nesouhlasně zakroutil hlavou. ,,Podívej se. Jsou tu kamery. Čeká na nás," přitlachal jsem nespokojeně.

,,Co teda budeme dělat?" naklonil se k nám Jimin a poté i Yoongi s Hoseokem. ,,Někdo musí najít Jungkooka. Nejprve ale musíme zneškodnit tyhle," poukázal jsem na ty, co stáli obklíčeni kolem vchodu do budovy a kluci tak přikývli.

,,Já tam půjdu. Budu to mít rychle z krku a vy budete moci dovnitř." ozval se Jimin, ale Yoongi zakroutil hlavou.

,,Ne,nepůjdeš tam sám. Nechci, aby ti ublížili." protestoval, ale Jimin zakroutil hlavou a šel si po svém. ,,Dělejte. Jdu je zneškodnit," řekl a rozeběhl se dopředu.

Proběhl kolem nich jako nějaká šelma, proskočil mezi jejich nohama a jednoho trefil do mezinoží. Toho druhého schodil na zem a jedním otočením jeho krku se rozeznělo hlasité křupnutí. Doběhli jsme k němu a Yoongi se u něho zastavil. Věnoval mu naštvaný pohled, ale Jimin mu poslal lítající polibek. ,,Nic se mi nestalo. Teď pojď a přestaň se mračit," prknl ho přes nos, divil jsem se, že je mu do smíchu.

Obklíčili jsme chodbičku a muži, který to tam hlídal, jsme zlomili vas. Pistoli jsme nepoužili, nechtěli jsme se tak rychle prozradit.

Potom jsme se doplížili k veliké místnosti. Všiml jsem si Jungkooka, jak byl svázaný na židli, hlavu svěšenou k zemi.

,,Jung-.." chtěl jsem zakřičet. Ale Joon mě zastavil.

,,Počkej. Je tam s ním,nemůžeme riskovat." řekl mi a já tak, i když nerad, přikývl.