daddy kim? [vkook]

6.

𝑱𝑼𝑵𝑮𝑲𝑶𝑶𝑲 𝑷𝑶𝑽.

Okey. Asi jsem udělal chybu, přiznávám. Ale teď to už zrušit nemohu. Nemůžu už, to bych si srazil svou hrdost až k patám a to já co? Nechci.

Takže teď prostě dojedu na to určené místo,které mi poslal a uvidím. Třeba se nic nestane, třeba jen přehrávám. Jo, nic se nestane. Hlavně zhluboka dýchat, jo. To je skvělý nápad.

,,Pane? Je vám něco?" ozval se řidič a tím mě i donutil se trochu odpoutat od mých myšlenek, které mi v tuto chvíli moc nepomáhaly. ,,Um, ne, jsem v pořádku. Jeďte a zastavte u mostu. Potom odjeďte a počkejte o deset metrů dál." přikázal jsem mu,jako kdyby se nechumelilo a on tak přikývl a zastavil u onoho mostu.

Urovnal jsem si tedy límec a kravatu od mého modrého saka a zamířil na domluvené místo.

Byla to nějaká tmavá ulička, měl jsem tu blbý pocit. Husina se mi objevila úplně všude,ale nechal jsem to být. Chodím tu běhat každý den,no ne? Buď v klidu, Jeone. Nic to není...

,,Jeon Jungkook?" ozval se hluboký hlas,zpoza mých hlas. Chtěl jsem se otočit, jenže jsem ucítil studenou čepel nože, kterou mi muž přiložil ke krku.

Proto jsem radši jen přikývl a zvedl ruce nahoru. Nechtěl jsem dělat nějaké ukvapené závěry, proto jsem byl zcela v klidu, i když tomu bylo přesně naopak. Kdybych teď mohl, vezmu roha, jenže to se v tuto chvíli jaksi nehodí.

,,Pane Jeone." ozval se hlas někoho ze zadu. Nebyl to ten muž,což mě zarazilo ještě více.

Tentokrát muž čepel z mého krku odstranil a já se tak ohlédl. Chtěl jsem vidět kdo to byl. A hele. Byl to nějaký chlap. Byl asi podobně vysoký,jako jsem já a na sobě měl černé sako. Taky jsem si nemohl nepovšimnout pistole za jeho opaskem. Takže mafián? No bomba. Do čeho ses to zase namočil Jeone Jungkooku.

,,Dlouho jsme se neviděli," řekl svým důrazným a zároveň klidným hlasem. Cítil jsem z něho hodně respektu,ale že by mi někoho připomínal? Ani náhodou.

,,Eh, my se známe?" pozvedl jsem obočí a narovnal se. Nechci tady vypadat jako muž bez sebevědomí a hlavně, když bych jim ukázal,že se bojím, bylo by to ještě nejhorší.

,,Ano,známe se. Známe se moc dobře," ušklíbl se zákeřně a pokynul na partu mužů. Ti mě podebrali pod rameny a já se tak začal cukat, nechci, aby mě někam odvedli a už rozhodně nechci,abych byl někoho zajatcem. ,,Ale prosimtě. Necukej se tolik. Jenom se projedeme a potom tě vrátíme," poplácal mě po tváři a já mu tak věnoval svůj nahněvaný výraz.

Nijak mi to ale nepomohlo. Muži mě i přes můj hrozivě naštvaný výraz dotáhli k černé dodávce, kam mě hodili do kufru a rozjeli se semnou pryč.

Takže další únos? No bomba,větší idiot už být snad nemohu.

Najednou jsme zastavili. Připadalo mi to jako pár minut, při tom mém nadávání mé maličkosti a hlavně výčitkám svědomí. Jenže uběhla tak hodina a my se dostali na místo.

Ti stejní muži mě vytáhli ven a dotáhli mě, samozřejmě s mým dost hlasitým protestem, do nějakého velikého domu. Tam jsem si musel kleknout před nějakým mužem, sedícím na křesle.

,,Kohopak to tu máme?" otočil se na mě dotyčný muž a já tak na sucho polkl. Byl to muž v podobně starém věku,jako jsem já. Ani nevím, koho mi připomínal, ale někoho mi rozhodně připomínat musel.

,,Kdo jsi a co po mně chceš." zavrčel jsem na něho, přičemž se mi jako odezva dostal kopanec do zad. ,,Nemluv takto s našim pánem." zavrčel na mě jeden z mužů a já tak nespokojeně zaremcal. ,,Tvůj šéf mi je u prdele." Samozřejmě se mi na mé remcání dostalo odpovědi.

,,Jaký to drzý jazýček máš." zasmál se pobaveně a vzal mě za bradu. Díval jsem se mu hluboko do duše a proklínal ho. Buď zabije mě on nebo já zabiju jeho. Jiná možnost není.

,,Jsem Park Bo-gum." řekl najednou. ,,Pamatuj si to, králíčku." poplácal mě po tváři dost pobaveným tónem a pokynul jeho mužům, aby mě vzali a odvedli do nějakého sklepa nebo co to vlastně bylo.

Tam mě nechali a já tak byl ztracen. Schoulil jsem se do klubíčka a potichu se rozbrečel. Bojím se tmy. Bojím se samoty. Nemám nikoho. V tuto chvíli jsem jen já...a nikdo mi nepomůže.