daddy kim? [vkook]

19.

𝑱𝑰𝑴𝑰𝑵 𝑷𝑶𝑽.

Okey. Tohle se mi moc dělat nechce,ale musím. Musím ho o to poprosit, i když to dělám nerad. S nespokojeným zavrčením jsem se rozešel ke kanceláři Taehyunga a zaťukal na na dveře. Když se ozvalo "dále", vešel jsem dovnitř.

,,Oh, ahoj, Jimine. Co potřebuješ?" zvedl na mě obočí a já si tak povzdechl.

Zavřel jsem za sebou dveře a doloudal se k němu. Sedl jsem si do křesla před jeho stolem a nadechl se. Tohle bude těžký, ale já jsem Park Jimin! To dám!

,,Chci tě o něco poprosit." cítil jsem, jak se mi tyto slova nechtěla dostat přes pysk. Bylo to opravdu hrozné ptát se zrovna jeho, aby mi pomohl.

,,O co? Stalo se něco?" vydechl vážně a já protočil nenápadně očima. Nechci na něho koukat. Fuj tajbl.

,,Chci,abys pohlídal Jungkooka. Je sice na pohled opravdu nevinný a každý by si myslel, že se bránit neumí,ale opak je pravdou. Bojím se,že si ublíží.." řekl jsem mu s těží a on tak zvedl obočí. ,,Slyšel jsem něco od kluků, ale netušil jsem,že by si dokázal ublížit. Jak to myslíš?" optal se a já tak mělce vydechl.

,,No...Jungkook je vycvičený dost dobře. Když se od tebe dostal, šel na výcvik. Dal si připlatit a oni ho vycvičili, jako kdyby neměli srdce. Pamatuju si, jak mi volal, že jsou na něho tvrdí. Ale zůstal tam a výcvik dokončil. Když se potom vrátil, byl ještě více odtažitý,než kdy dříve.." vysvětlil jsem mu a on mi tak věnoval ustaraný pohled.

,,Jimine,ty snad víš, že mi to je opravdu líto. Nechtěl jsem, abych mu někdy ublížil, ale v té době mě nikdo nezajímal. Byl jsem jenom já a můj svět." řekl mi a já se tak zamračil.

,,Zajímavý. Hlavně,že teď ses změnil." zavrčel jsem.

,,Změnil jsem se. Nechci ubližovat těm, na kterých mi záleží." zamračil se taky a já tak stiskl pěst.

,,Pche, ty a aby ti někomu na někom záleželo? Lež. Už od střední jsi byl sobec. Proč by ses měl změnit?!" prskl jsem po něm a on tak nahlas vydechl. ,,Změnil jsem se. Chtěl jsem se změnit.. A za minulost jsem se ti už omluvil, proč mi to pořád předhazuješ?" ptal se mě vytočeně. Asi musel být nahněvaný, nedivím se. Každopádně já přestat nehodlal. Nevěřím mu ani nos mezi očima.

,,Protože to prostě nejde odpustit. Víš, co si Jungkookovi provedl?! Kvůli tobě se od nás odtahuje. Tak dlouho s námi nic nepodnikl, nebo si třeba nepopovídal... Proč? Protože jsi ho zneužíval ve svým luxusním bejváku!" prskl jsem po něm jedovatě a on tak stiskl pěst.

,,Jimine,proč-.."

,,Tak a dost." ozval se hlas ode dveří. Ohlédl jsem se a všiml si Yoongiho, který vešel k nám do místnosti.

,,Yoongi..." vydechl jsem zaskočeně.

,,Proč se tu takhle hádáte? To si snad chcete urvat krk nebo co? Slyšel jsem vás až u sebe v pokoji. " prskl po nás obou a já tak zatnul pěst. ,,Promiň Yoongi. Nechtěl jsem začít hádku. Jenže to zastavit nešlo," vydechl směrem ke mně a já mu tak věnoval můj vražedný pohled.

,,Jimine," řekl Yoongi rázně. Podíval jsem se na něho a věnoval mu můj naštvaný výraz. ,,Co? Tobě se snad líbilo, co mu udělal?! Já chci našeho starého Jungkooka nazpět!" prskl jsem po něm taky.

,,Tak a dost,Jimine. Tady nejde o to, co chceš jenom ty. Pochop,že je to Jungkooka a Taehyunga věc. Nemůžeš se do toho takto míchat." dal si ruce v bok a já tak zadržel dech. ,,Yoongi má pravdu,Jimine. Je to moje a Jungkooka věc a pokud vím,Jungkook mi už odpustil." ozval se i Taehyung. Zvedl jsem k Yoongimu pohled a věnoval mu můj omluvný výraz.
Hned na to se ozval zvuk zaskřípání dveří.

,,J-jungkooku?" vydechl zaskočeně Taehyung a já tak pohled upjal na Jungkooka, schovaného mezi špatně zavřenými dveřmi.

Navzájem jsme si spolu vyměnili pohledy. Ani jsem nechtěl mluvit. Asi jsem na něho takto vyjet neměl... Ale já už prostě nemůžu. Pokud to teď Jungkook všechno slyšel,tak nevím, jak na mě bude koukat a jestli semnou vůbec promluví...

Naposledy jsem se Yoongimu podíval do očí a s tím prošel mezi dveřmi a utekl pryč.