Between love and hate

1- den S🫡

Pfff... je to tady den D.. nebo spíš den S, jako stěhování. Dnes se s mým tátou a bratrem Lukášem, který je starší o pět let, stěhujeme pryč. Dnes je posledního srpna, takže ZÍTRA se jde zas do školy. Nefeeluju tohle. Stěhujeme se do Prahy z takový vesnice. Museli jsme prodat celý statek, protože mámy alkoholismus nás pěkně zadlužil, ono to nebylo jenom chlastem, ale to je teď už jedno. Máma je na léčení.. a já doufám, že se z toho dostane.. nevím ale, jestli ji po tom všem budu chtít vidět... 😔

Rozhlížela jsem se po svém prázdném pokoji, který už nikdy neuvidím. Vzala jsem si tašku a šla za tátou a bráchou do auta, abychom mohli vyrazit do našeho nového bydlení.
Celou cestu v autě jsem přemýšlela. Nechci nastupovat do nové školy, prej prestižní gymnázium... bojím se... ti lidé se tam už nějak znají a já nezapadnu, navíc mrňavá holka z vesnice ve velkoměstu, to je jak za trest prostě. Jdu do třeťáku, takže maturita mi pomalu klepe na dveře.
„děti, jsme tady" řekl táta a zastavil auto.

Já opustila své myšlenky o tom jak strašný to bude a začala vnímat okolní svět. Vystoupili jsme z auta, vzali si své věci a šli. Došli jsme k bytu který táta následně odemkl. Já ihned šla hledat svůj pokoj, kde se budu moc zavřít a ignorovat ostatní.
Tt: Týno pojď mi pomoc vybalit
L: Tati jdu to tady omrknout a za chvíli jsem zpátky
Lukáš odešel a já tátu zavraždila pohledem
T: a on nemusí?
Tt: nech toho a pojď

Šla jsem tedy, ale celou dobu jsem měla otrávený výraz.
Tt: notak Týno nech toho, já vím že to pro tebe není lehký, ale uvidíš, že se ti tu bude libít
Nic jsem mu na to neřekla a pokračovala ve vybalování. Když jsme to měli hotové, Lukáš se vrátil. Taky si to umí hezky načasovat. Táta šel udělat něco k večeři a já se zavřela k sobě do pokoje.
Při pohledu na tu haldu věcí, co si tu musím vybalit, se mi začalo dělat ouzko.

Pokoj mám krásný, prostorný, s moderním bílým nábytkem v pokoji hodně světla, přesně tak, jak jsem vždy chtěla.
No nic, ten čas, než táta udělá jídlo, musím nějak využít. Otevřela jsem první krabici, zrovna s oblečením a začala věci skládat do nové skříně. Než jsem se stihla vzpamatovat, měla jsem vybalené veškeré oblečení a veškeré i uložené do skříně.
Tt: děti večeře!
Zavolal táta přes celý náš byt.

Šla jsem do naší zatím provizorní kuchyně, kde kromě kuchyňské linky nebylo nic, takže jsme se najedli hezky pěkně ve stoje u okenních parapetů.
Po večeři, která byla mimochodem výborná, jsem umyla nádobí, abych tátovi aspoň trochu pomohla.
Když jsem měla hotovo, táta s bráchou řešili obývací pokoj, skládali sedačku.
T: mám vám s něčím pomoct?
Zeptala jsem se.
Tt: Týnuško, tady ne, ale kdybys byla tak hodná.. koupelna

Tt: vezmi ty krabice s nápisem koupelna a všechno tam vyskládej. To je teď asi nejdůležitější.
T: jasně
Učinila jsem tak, krabici jednu po druhé jsem si donesla do koupelny a všechno začala vyrovnávat. Docela mě to bavilo, mám ráda, když je v koupelně pořádek a všechno je hezky srovnané a přehledné.

.