Between love and hate

16- kus hadru🪣

T: baví vás to?
J: a víš že celkem jo?
Opět vybuchli smíchy. Slzy se mi opět hrnuly do očí, ale dokázala jsem je zadržet.
T: nechápu, co se s tebou stalo
Řekla jsem směrem k Jankovi a zvedla se, že půjdu pryč.
R: kam jako jdeš?
T: pryč, nenechám se od vás furt urážet
J: ježiš to byla jen sranda, sedni si

R: sedej dělej, máme být do konce této hodiny ve skupinách, takže nikam nejdeš
Protočila jsem očima a opět si sedla.
R: takže souhlasíte? Nebo to chcete ještě nějak procházet, že by třeba zpívat šel Janek a Týna třeba sbírat smetí, to by se k ní i hodilo
T: děláš si srandu?
Naštvaně jsem se na něj podívala, zvedla se a odešla.
Šla jsem za učitelkou k tomu jejímu stolečku. Měli jste vidět ksichty těch dvou, byli vyklepaní strachy, že je asi prásknu...

Nejradši bych to udělala, ale nejsem děcko z mateřský školky.
T: mohu jít prosím na záchod?
Uč: běžte
T: děkuji
Došla jsem si na záchod, kde byla až do konce hodiny, takže 15minut no...
Po zvonění na přestávku jsem se vrátila do třídy. Bohu dík už zbytek školy byl v pohodě.
Ze školy mě vyzvedl brácha, takže jsem jela autem v klidu a nemusela se zase potkat s LINHARTEM.
L: jak se těšíš na zítra?

T: hm... nevím
L: zpíváš krásně
T: hm
L: něco se stalo?
T: ti dementi si ze mne zas utahovali... prostě strašně mě to štve, hlavně mě sere Janek, je to kretén, nejdřív je na mne hnusnej, pak je to největší zlatíčko a teď.. chová se ke mně jak ke kusu hadru..
L: táta ti nabízel, že by to vyřešil
T: já to tak nechci Luky... budu vypadat, jak nějaká trapka, kterou musí bránit rodiče

L: ale nebudeš
T: budu.. a ty to víš
L: Týno...
T: já to zvládnu
L: jak myslíš, ale kdybys chtěla pomůžu a táta taky
T: já vím, děkuju
Dojeli jsme domů, ale táta tam nebyl. Asi bude ještě v práci.
L: táta psal, že přijde pozdě máme si něco objednat k večeři
T: fajn
L: na co máš chuť?

T: mě je to jedno
L: tak čínu?
T: klidně
Luky objednal večeři, a já si šla do pokoje udělat ještě úkoly. Potom jsem si zkusila zazpívat tu písničku, kterou budu zpívat i zítra...nebudu lhát jsem docela ve stresu. Co když se něco pokazí? Nebo mi ti dementi udělají něco naschvál?
Z mého přemýšlení mě vytrhl Lukáš.
L: činu už přivezli, budeš jíst v kuchyni nebo tady
T: jdu do kuchyně
L: oka

S Lukym jsme se společně najedli. Po jídle už jsem si udělala jen hygienu, umyla si a šla si lehnout. Byla jsem celkem dost unavená.. dlouho jsem také přemýšlela nad tím.. co by mohli ti blbci udělat... mohli by mi zítra něco udělat? Mají ideální příležitost mě před všemi ztrapnit... ponížit.. ale na jednu stranu, hodnotí se pak i tým.. to by byli sami proti sobě..
S těmito černými myšlenkami jsem usnula. Ráno jsem si dala víc záležet na líčení, chci přeci jsem při tom vystoupení vypadat dobře.

Vzala jsem si na sebe i černý kratší úzký šaty, přeci jen obyčejný džíny by asi nebyly moc reprezentativní... ta sádra jakoby bude taky super doplněk no, ale co se dá dělat no🤷🏽‍♀️ když jsem byla hotová, Luky mě odvezl do školy.

.