Between love and hate

6- fotka📸

Ráno, jako každé jiné, nebudu to moc popisovat. Když jsem nastoupila do busu, seděl tam on. Ale sám. Nikde nebylo místo, tak jsem se rozhodla, že postojím. Když se autobus rozjel, někdo na mě promluvil.
J: sedni si ke mě
Jen jsem se na něj podívala a nic neříkala.
J: notak Týno nedělej fóry a sedej
Nebudu lhát, nechce se mi celou cestu stát, takže jsem si sedla.
J: jak ses vyspala?
T: normálně

J: co ti je?
T: nestarej se
J: Týno, hele k tomu včerejšku
T: nechci se o tom bavit a neboj, tu prezentaci vám nezkazím a udělám
J: nemusíš na mě být naštvaná já ti nic neudělal
T: děláš si legraci?
J: vypadám na to?
T: vypadáš jako debil, a laskavě zavři ten zobák už
J: dobře, debil zobak zavře
Jen se zasmál a otočil se k oknu.

Chvíli držel hubu, ale pak zase musel rejt.
J: proč si na mne tak hnusná?
T: prosím?
J: se podívej jak se chováš, tebe se člověk na něco zeptá a ty se hned chováš jak toxic kravka.. holčičko.. je to ubohý fakt, jestli si myslíš, že si nabereš fame na tom, že se budeš chovat jak nejvíc arogantní mařka, tak se pleteš
T: musíš mě furt řešit? Já nebyla ta, která si začla.. dobře omylem jsem do tebe narazila.. bylo to omylem, omluvila jsem se.. ale jak se chováš ty a ta tvoje partička? Já chápu, že vám vadím

T: já taky nejsem nadšená z toho, že tu musím být, ale není od vás zrovna dvakrát příjemný, že mi furt strkáte pod nos, jak moc vám vadím...
J: a ty se divis? Nakráčíš si sem jen tak. Neznáme tě a máme se s tebou hned začít bavit? Jsme tam parta už 3 roky a ty to kazíš
T: aha...
Zvedla jsem se, protože už jsme byli u skoly. Rychlostí blesku jsem došla do šatny, kde jsem se přezula a potom se vydala do třídy. Akorát zazvonilo a do třídy přišla učitelka.

Hodina začala. Celou dobu na mě Roman házel nenávistné pohledy. Nechápala jsem proč, ale neřešila jsem to. Po škole jsem se vydala na oběd. Tam mě ale odchytli zase oni. Ale Janek mezi nimi nebyl.
R: hele, jestli si myslíš, že s tebou budu něco prezentovat, tak na to rychle zapomeň, včera co jsem ti řekl, jsem myslel smrtelně vážně a nelituji toho jen aby bylo jasno, a předem ti říkám, nepleť se do nás a nekaž nám tady tenhle rok, tvoje přítomnost toho dělá už dost
T: chápu...

Vzala jsem si batoh a šla pryč. Úplně mě přešla chuť k jídlu. Cestou jsem opět do někoho narazila. Bože.
J: dávej bacha
T: promiň
J: ty nejdes na oběd?
T: nemám hlad
Řekla jsem hnusně a vydala se do šatny.
Tohle, co zas Roman vypustil z té své nevymáchané držky mě zamrzelo. Jsem v situaci, že absolutně nevím, co dělat, takhle dál nemůžu... v šatně jsem se přezula, vzala si věci a šla na bus. Super... další mi jede až za 20minut😩.

Sedla jsem si teda na lavičku, vzala si mobil a projížděla sociální sítě. Všimla jsem si, že moje bývalá třída přidala story na třídní instagram. Byla to jejich společná fotka, co asi dnes vyfotili. Tak moc bych ráda byla teď s nimi.😔když jsem tak čuměla na tu fotku, začaly se mi do očí hnát slzy, ale nedovolila jsem jim vyjít na povrch.

.