Between love and hate

14- neuvěřitelnej🖐🏻

T: c-co?
Uč: musíš si uvědomit, že takhle se prostě chovat nemůžeš.. do třídy ti důtku přinesu
T: ehm.. jo
Odešla jsem. Sakra.. jak tohle jako vysvětlím... kdyby mě dali prostor k tomu říct pravdu.. ale to oni ne.. bože tahle škola je tak na hovno.
Došla jsem do třídy a Roman tam nebyl. Díky bohu. Janek ale jo a seděl v mojí lavici...
Došla jsem k němu.
T: můžeš si sednout jinam?

J: ne? A chci s tebou mluvit prosím
T: já s tebou ne, vypadni
J: Týno prosím tě...
T: říkám vypadni!
Smutně se na mě podíval, vzal si věci a sedl si zpět do svojí lavice.
Já se taky posadila a připravila si na hodinu. Učitelka po chvilce přišla, dala mi třídní důtku...úžasný. By mě zajímalo, jak to vysvětlím tátovi. Janek se na mě soucitně podíval...vážně se v něm nevyznám. Chvíli se chová tak, a pak zase tak...nechápu ho. Když škola skončila, vydala jsem se opět domů.

Dneska ale busem, Luky nemůže a tátu otravovat nebudu.
Na zastávce jsem si sedla na lavičku a čekala a bus, který mi jel za 10minut. To ale učinil i Janek.
J: můžu s tebou mluvit ?
Řekl, když stál přede mnou. Neodpověděla jsem mu.
J: ta důtka mě mrzí.. nechtěl jsem
T: mrzí tě to jo? Já mám zase pocit, že se v tom náramně vyžíváš. Jsi hroznej hajzl Janku, šeredně jsem se v tobě spletla, když jsem si myslela, že bychom mohli být kámoši

J: byla jsi to ty, co po mně zas hnusně vyjela
Na to jsem neměla co říct, má pravdu... zkazila jsem to já.
J: no nic, chtěl jsem jen říct, že takhle daleko jsem nechtěl, aby to zašlo..
T: super fakt.. já mám důtku za to, že jsem
Romana jednou flákla.. ale co jste dělali vy mne.. to nikdo neřeší co.. to, co Roman předváděl bylo fakt hnusný.. ale to je každému jedno... jak já to doma tátovi asi vysvětlím hm..

J: tak vy burani ze statku, u vás je snad normální, že prostě se neumíte kontrolovat a občas to někomu natáhnete ne? 🤣
T: ty jseš fakt neuvěřitejnej...
Se slzami v očích jsem se na něj podívala, a pár slz mi i steklo po tváři. Autobus už naštěstí přijel, takže jsem nastoupila ale Janek taky.
Snažila jsem se ho ignorovat ale moc to nešlo, furt na mě mluvil.
T: sakra dej mi už pokoj
J: chci si s tebou jen promluvit
T: já ale nechci chápeš

J: Týno nebuď tak paličatá
T: tyvole dej mi pokoj
Autobus zastavil, ale bohužel, ještě nejsem doma. Ale stejně jsem vystoupila. Nechci ty jeho kecy poslouchat. Domu hold dojdu pěšky.
Chvíli jsem šla, ale pak na mě opět někdo zavolal.
J: počkej
T: Ježiši můžeš mě nechat bejt? Janku nezajímáš mě a ty tvoje řeči taky ne! Nech mě už konečně!
J:....
T: došli slova? Výborně...nazdar
Chytl mě za ruku.

T: nehmatej na mne
J: ty mě sakra nech chvíli mluvit!
T: proč, abych se dozvěděla další urážky? Dělej laskavě, že neexistuju
Vytrhla jsem se mu. Naštěstí už mi dal pokoj. Došla, teda spíš doskákala jsem si to domů, za pomocí berlí. Táta už byl doma.. a sakra.. nenápadně si to došla do svého pokoje, kde si z tašky vytáhla ten papír a šla za ním.
Tt: Týnuško, ahoj.. ty už jsi doma. Copak někam pojedete?

.