Between love and hate

8- zastání👩🏾‍❤️‍💋‍👨🏼

J: Týnko...
Zaraženě jsem se na něj opět podívala. Týnko...tak mi říkala máma. Začala jsem brečet ještě víc. Jen na mě koukal a nic neříkal.
T: čokoládu si nech, neměl sis dělat škodu, ahoj
Obešla jsem ho a chtěla jít na bus, on mě ale chytl za ruku a přitáhl k sobě. Ani na chvíli neváhal a obejmul mě. Chtěla jsem ho od sebe odstrčit, ale nešlo to...bylo to i příjemný a vážně se mi v tu chvíli ulevilo.

Počkat...právě se objímám s klukem, který mi furt nadává? Hned jsem se vzpamatovala a odtrhla se z dokonalého objetí.
J: promiň...
Opět jsem nic neříkala. Sebrala jsem se a šla do školy. Pěšky ale. Cestou začalo pršet. Paráda, nejspíš přijdu pozdě, a ještě budu zmoklá jako slepice. Jakmile jsem došla do šatny, přezula se a vydala se do třídy. Bylo už po zvonění. Už od dveří se na mě všichni koukali.😒
Uč: Popelková kde jste byla? A jak to vypadáte?

T: zaspala jsem a venku trochu dost prší
Uč: tak si sedněte, pro dnešek vám to prominu
T: děkuju
R: co? A já když jsem přišel pozdě, už jsem dostal napomenutí.
Uč: Romane ale ty chodíš pozdě pořád
R: ona se sem nacpe, a to že je tady nová, tak jí všechno prominete?
Uč: Romane nech toho okamžitě
R: stejně za chvíli odejde, doufám
Uč: tak dost!

R: co dost, však říkám co si myslím a nejsem jediný, nevšiml jsem si, že by ostatní byli nadšení, že tu je
Uč: Týna sem prostě přestoupila a tak to je, když tu můžeš být ty, proč by tu nemohla být ona?
R: já tu jsem od prváku, musel jsem udělat přijímačky a ona si sem nastoupí jen tak bůh ví odkud😒
Uč: Týna chodila na gymnázium, tak proč by nemohla, učila se to samé co vy všichni ostatní a dál už o tom nehodlám debatovat máme spousty práce.

Roman se na mne zase podíval tím svým nenávistným ksichtem, pak se otočil na tabuli a stejně jako ostatní sledoval výuku.
Po hodině jsem se vydala na záchod, abych se trochu upravila. Postavila jsem se před zrcadlo, urovnala si vlasy, hezky podle pěšinky... ale všimla jsem si, že sem přišel někdo, kdo tady rozhodně nemá co dělat.
T: co tu chceš?
Zeptala jsem se ho a dál čuměla do zrcadla.
J: jdu za tebou...
T: proč
J: chci začít od začátku.. my dva jsme nezačali úplně dobře...

J: učitelka má pravdu.. tak co... můžeme to všechno hodit za hlavu a začít s čistým štítem?
T: vážně si myslíš, že je to tak lehký?
J: prosím...
T: fajn...
Chtěla jsem odejít, ale on mě opět zastavil.
J: takže kamarádi?
T: jo...kamarádi
Oba dva jsme se vydali do třídy, kde na mě začal hned mluvit Roman.
R: doufám, že brzo vypadneš
J: Romane nech toho už

R: zastáváš se jí?
J: jak by bylo tobě, kdyby se do tebe takhle někdo navážel?
R: do mě by se nenavazel nikdo, já si umím kamarády získat ale ona? Ta je od sebe maximálně odežene, se podivej jak vypadá. Ani kolo bych si o ni neopřel
Au tak tohle bolelo...
J: říkám ti drž hubu!
Janek se naštvaně na něj podíval, vzal si své věci z lavice a šel si sednout jinam. Vážně se mě právě zastal před celou třídou?

.