Když jsme se od sebe odtáhli, navázali jsme spolu oční kontakt který jsem já ihned přerušila a koukala na film. Janek po chvilce udělal to samé. Když film skončil, šli jsme před kino.
T: bylo to pěkný
J: to bylo
T: fakt moc děkuju, užila jsem si to
J: já děkuju tobě, teď už mi věříš že...to všechno myslím vážně?
T: jo
J: a můžu tě doprovodit domů?
T: to můžeš
Janek mě doprovodil tedy domů, a hned potom odešel. Jakmile jsem otevřela dveře odchytl mě můj bratr.
L: tak jaký bylo rande?
T: nebylo to rande
L: ne?
T: ne a dej mi pokoj
Tt: Týnko můžeš sem jít?
T: no?
Tt: zítra nepůjdeš do školy, jedeme do nemocnice, aby ti sundali tu sádru
T: konečně
Tt: potom ještě budeš chodit na rehabilitace, ale to už bez berlí
T: dobře
Večer uběhl jako voda. Ráno jsem vstala o něco déle než normálně, protože jdu do nemocnice na to sundávání. S tátou jsme se nasnídali, udělal moje oblíbené lívance, za což mu velmi děkuju. Po snídani jsme vyrazili do nemocnice.
Tt: tak co ten chlapec, se kterým si byla včera ?
Zeptal se mne jen tak, zhruba v půli cesty.
T: co s ním?
Tt: no to mi řekni ty.. Lukáš mi něco říkal, ale chtěl bych to slyšet od tebe
T: tati.. ten kluk.. Janek.. je docela dobrý kámoš jo.. ale nechodíme spolu, jak si asi ty i brácha myslíte... nevěřím mu úplně a navíc jednou jasně řekl, že se mnou by fakt nechodil
Tt: aha.. promiň
T: dobrý
Pak už jsme dojeli do nemocnice a šli si sednout do čekárny, než nás zavolali do ordinace.
Nebudu to asi popisovat, proste mi sundali sádru domů jsem šla normálně po svých.
Doma jsem tátovi pomohla udělat oběd, který jsme si potom hned dali. Po jídle jsem ještě naskládala nádobí do myčky a hned potom šla k sobě do pokoje.
Rozhodla jsem se, že se půjdu projít,
abych tu nohu rozchodila trochu.
Když jsem se procházela parkem koukala jsem všude kolem sebe, a nakonec do někoho vrazila.
T: omlouvám se já...Janku?
J: ahoj
T: promiň
J: v pohodě, proč jsi nebyla ve škole? Měl jsem strach, že se ti něco stalo....
T: ty...ty si měl o mě strach?
J: jo?
T: v nemocnici, sundávali mi sádru
J: no konečně, tak to teď můžeš fungovat jako normální člověk
T: jakože jsem teď nefungovala?😂
J: no byla si takovej ježek😂
T: jakej ježek?
J: pokus o přirovnání.. moc jsem ho nedomyslel no🤣 kam kráčíš?
T: tak teď... když mám zase obě nohy funkční jsem se rozhodla, že se trochu projdu... co tu děláš ty?
J: tak chodím sem běhat každý den, jenže dnes mě tady jedna taková malá bruneta srazila no.. a není to poprvé, co mě srazila
T: promiň... čuměla jsem, co kde lítá
J: nic se neděje, mohu ti dělat společnost při procházení
T: budu ráda
J: fajn
T: ale moc to tu neznám... budeš to muset asi převzít do svých rukou
J: to se mi líbí... ukážu ti jedno místo, kam chodím rád
.
ČTEŠ
Between love and hate
Short StoryTýna se stěhuje. Bohužel ale nový třídní kolektiv ji nepřijme hned mezi sebe, ba naopak. Stává se terčem posměchu. Jedna věc to ale na chvíli změní...🤫
