Between love and hate

5- promiň🤷🏽‍♀️

Super... povzdechla jsem si. Ve škole to bylo v rámci možností v pohodě, občas borci Janka a spol měli debilní řeči, ale dalo se.
Po konci vyučování jsem šla na ně čekat před školu a společně jsme šli k Jankovi. Tyvoooho... musím uznat, že barák má fakt krásnej, uvnitř to bylo dokonalý jako z katalogu. Janek nás vzal do obýváku, kde jsme se všichni posadili.
V: no.. tak my jsme tady včera s Jankem, Márou a Romanem udělali tohle..

Podal mi Vilda několik papíru. Musím uznat, že toho stihli fakt hodně, myslela jsem si, že na to budou srát a hrotit to budou dva dny před odevzdáním.
T: dobrý... já jsem včera udělala tohle
Podala jsem Vildovi svůj mobil, na kterém jsem otevřela wordovský dokument.
V: to už máš všechno že?
T: jo..
R: šprtka no.. to je na ní vidět od pohledu, co jsi čekal

V: měli bychom pak udělat společně prezentaci..
R: tak ať jí udělá ona ne? Beztak má všechno hotový proto, že nemá celý dny co dělat, je furt sama, ono mezi námi, kdo by s ní chtěl dobrovolně být žejo
Roman se začal smát, ale mně už právě došla trpělivost.
T: neznáš mě.. tak mě nesuď děkuju
Vytrhla jim z ruky svůj mobil a vypadla pryč. Šla jsem na nejbližší zastávku, která byla hned na rohu ulice, tam jsem se posadila na lavičku a rozbrečela se.

Tohle je horší, než jsem si myslela, mám jich plný zuby a to se známe dva dny.
Najednou mi někdo sáhl na rameno.
„Týno?"
Ten hlas tak moc nemám ráda.. co tu chce, proč sem za mnou šel. Ano Linhart🙃.
T: co chceš?
J: promiň za ty jeho kecy
T:...
J: a děkuju za tu práci
Přijel autobus, já nastoupila a odfrčela pryč. Nemám náladu se s ním bavit. Myslíte, že odešel?ne. On si nastoupil taky. O co mu sakra jde?

J: vážně promiň
T: jdi pryč prosím tě, mě to nezajímá
J: hele já...
T: tak jdeš?!
Řekla jsem už dost naštvaně. Vystoupil a autobus se mohl konečně rozjet. Hosana, jsem myslela, že tady zestárnu. Jakmile jsem dojela domů, zavřela jsem se k sobě do pokoje, kde jsem se opět rozbrečela.
Tt: Týnko! Večeře!
Zavolal na mne táta, a já si až teď uvědomila, jakou dobu tady řvu do polštáře.

Sakra, podívala jsem se na sebe do zrcadla a s hrůzou zjistila, že ty ubrečený, opuchlý oči těžko zakryju. Setřela jsem si jen kapesníkem řasenku a šla do kuchyně za tátou.
Tt: dnes máme čínu, tu máš ráda
usmál se a podal mi talíř s mojí porcí. V tu chvíli si všiml mého obličeje.
Tt: tys brečela, co se stalo ?
Nic jsem mu na to neřekla a posadila se ke stolu, kde začala mluvit.
T: já chci domů... zpátky domů... já to v téhle debilní škole nezvládnu dál
Tt: víš moc dobře, proč jsme tady...

T: hmm
Tt: dej tomu čas.. bude dobře uvidíš
T: hm
Dala jsem se do jídla. Když jsem byla po večeři, šla do svého pokoje, kde jsem se dala do dělání úkolů na zítra do školy, jsem přece šprt, tak co ode mne čekat žejo. Když jsem měla vše hotovo, šla jsem se umýt a spát🥱.

.