Between love and hate

36- sbohem [END🥹]

T: ahoj
Tt: ahoj, Týnko tvoje věci jsou už v autě a pokud máš ještě něco, tak to připrav, Luky to odnese
T: dobře
L: Tati, potřeboval bych s tebou mluvit
Tt: teď?
L: ehm...jo je to celkem důležité
Tt: fajn, odnesu krabice a potom jo
Lukáš jen kývl a nic neříkal.
T: stalo se něco?

L: proč?
T: tváříš se...docela vážně
L: se ti zdá
T: aha
L: máš ještě nějaký věci, který potřebuješ odnést?
T: jo, ještě v pokoji něco mám
Šla jsem si do pokoje, kde bylo zase najednou prázdno, stejně jako když jsem sem poprvé přijela. Stála jsem uprostřed svého pokoje a cinkl mi mobil.
Podívala jsem se, kdo mi co chce. Psal mi Janek? rozklikla jsem si náš chat.

J: chtěl bych s tebou prosím naposledy mluvit, ještě než odjedeš. Nechci tě nějak zdržovat, pět minut bude stačit.
Bože.. proč mi sakra nemůže dát pokoj aspoň teď. Rozhodla jsem se mu odepsat.
T: hele mě stačilo všechno, co jsi mi řekl, jak říkám, měj se a děkuju ti za všechno🖐🏻
Odeslala jsem to, uklidila si mobil do kapsy a vzala si ze země poslední krabici a donesla ji bráchovi, zrovna už se vrátil i táta.
Tt: tak co jsi mi chtěl Luky?
L: Tati já nepojedu

Tt: co?
L: zůstávám tady, nemůžu odjet
Tt: proč?
L: chci dodělat skolu, a navíc mám tu kamarády a taky...holku
Tt: jsi dospělý, pokud budeš chcit zůstat, nemůžu tě nutit, abys odjel. A máš kde být?
L: jo už mám byt
Tt: tam budeš s tou tvou holkou?
L: jo
Tt: dobře, pomůžeš nám tedy odnést zbytek krabic?

L: jo
T: Luky.. takže ty zůstáváš?
L: jo...Týnko promiň, mrzí mě, že nepojedu s vámi, ale na druhou stranu...
T: Tati a nemohla bych...tady zůstat taky?
Tt: cože?
T: chtěla bych tady taky zůstat
L: to asi nepůjde... mám sice byt... ale jsem tam s kámošem ze školy jeho holkou a tou mojí...
L: budeme mít nájem rozdělen, takže to s brigádou dokážu utáhnout.. ale víc se nás tam nevejde😩

T: a-aha
Tt: Týnko promiň
T: ne to nic... 😔
Lukáš tátovi ještě pomohl s posledními krabicemi, pak se oba od auta zase vrátili nahoru.
Tt: Týnko tak pojď, už pojedeme
Naposledy jsme tedy všichni společně odešli z našeho bytu, sešli všechny schody a vyšli ven.
Tt: Luky budeš chtít odvést?
L: hodilo by se mi to
Bavili se po cestě do auta, když jsme otevírají dveře od auta, všimla jsem si Janka... a nebyla jsem jediná.

Tt: na co čekáš, jdi se rozloučit, my počkáme
Pustila jsem tedy dveře a šla k němu.
T: co tady děláš?
Zeptala jsme se, když jsem se blížila k němu.
J: přišel jsem se rozloučit a taky ti dát tohle
Za zády vytáhl krásnou rudou růži a podal mi ji.
T: je krásná... děkuju
J: promiň za to, jak jsem se choval
T: na omluvy je asi trochu pozdě nemyslíš?

J: já vím, promiň...uvidíme se ještě někdy?
T: nejspíš ne...měj se
Chtěla jsem odejít ale Janek mě zastavil.
J: Týnko neodjížděj prosím...moc tě prosím, zůstaň
T: nemuzu
Janek se na mě smutně podíval, došel ke mě blíž a objal mě...
Nasávala jsem tu jeho nádhernou vůni, kterou už nikdy cítit nebudu...
Odtáhli jsme se od sebe, naposledy se na sebe usmáli a já šla zpět k autu.

Tt: rozloučila ses?
T: jo...
Po tváři mi opět tekly slzy...sakra proč je všechno tak těžký?
Táta nastartoval a mi vyjeli. Naposledy jsme se na sebe podívali. Měl v očích slzy stejně jako já. Ale teď už nebylo cesty zpět.

Naše společná cesta se rozpadla a teď už kráčíme každý sám se vzpomínkou na toho druhého. Nikdy na něj nezapomenu, protože na první lásky se nezapomíná. NIKDY!
~~> This is the end🥹 !!

.