Between love and hate

12- pád🩼

Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala, pak jsem si rychle ve skříňce pobrala věci a šla pryč. Před školou ale byl Janek, hned šel ke mně. Sakra.
J: půjdeme spolu domů?
Všimla jsem si Romana, jak nás sleduje
T: J-Janku.. J-já ..
Začala jsem hrozně koktat a on mě položil jednu ruku na rameno.
J: jsi v pořádku?
T: já...musím jít

Začala jsem utíkat na bus.
J: Týno stůj!
Rozběhl se za mnou, takže jsem přidala. Ale to bych nebyla já, abych nehodila hubu.
Rozplácla jsem se tam jako pytel brambor. Janek ke mě doběhl a pomohl mi vstát.
J: dobrý?
T: jo
Stoupla jsem si, ale nemohla jsem došlápnout na pravou nohu.
J: pojď
T: kam?

J: ke mně domů, je to blíž
T: ne, já nikam nejdu
J: Týno nech toho a pojď
T: Janku prosím
J: proč nechceš ke mne? Vždyť tu pusu jsme si už vysvětlili ne?
T:....
J: hej, jsi duchem přítomná?
Sledovala jsem Romana a jeho nenávistný pohledy.
J: Týno?
T: c-co?

J: proč nechceš jít ke mně?
T: J-já to.. j-já už musím
J: nemůžeš skoro chodit
T: J-já vím
J: hele jsi v pohodě?
T: j-jo
J: nevypadáš tak, pojď pomůžu ti aspoň k tobě domů, jestli nechceš jít k nám
Chytl mě jednou rukou kolem pasu. Teď jsem viděla, ten Romanův daleko víc nasranej ksicht.
T: Sakra Janku pusť mě
Vykřikla jsem po něm tak, že se lekl on, lidi kolem a vlastně i já.

J: co ti je? Já ti chci jen pomoc!
T: nestojím o tvoji pomoc
J:....
Nic neřekl, a normálně odešel. Tak to jsem zkazila...Roman se jen zasmál a odešel. Paráda.
Teď nemůžu chodit, to by mě zajímalo, jak se dostanu domů. Sedla jsem si na lavičku a zavolala Lukymu, který to hned zvedl.

T: luky?
L: Týno já teď nemůžu
T: já nějak blbě spadla a nemuzu chodit
L: a kde jsi?
T: u školy

L: a to ti nikdo nepomohl?
T: on tady nikdo už není
L: fajn, jedu pro tebe
Típla jsem to a čekala, než Lukáš přijede. Jakmile přijel, pomohl mi do auta a jeli jsme.
Ale ne domu.
T: kam to jedes?
L: do nemocnice, ta noha se mi nelíbí a můžeš to mít zlomený
T: nic to nebude jeď domů
L: smůla jsme tady
T: boha..

Šla jsem teda na vyšetření, zlomený to teda nemám... naštěstí... mám to jen podvrtnuté.. za týden, dva... to prý bude dobrý, zavázali mi to a dali mi berle, abych mohla do školy😒.
S Lukášem jsme pak jeli domů, kde už byl táta, takže výslech, jak se mi to stalo, a jak mám být opatrná talk se mi nevyhnul bohužel.

...
Druhý den ráno mě do školy hodil táta. S berličkami jsem si to pěkně poskákala do šatny. Nikdo tam nebyl, kromě Janka.

T: Ahoj
Jen se na mne otočil, hodil na mne ten svůj nenávistný pohled, přesně ten, jak se na mne koukal na začátku. Zrovna si bral něco ze skříňky.
T: chtěla bych ti vysvětlit ten včerejšek pro...
Ani jsem to nedořekla, protože on mezitím zavřel svoji skříňku a dal se na odchod. Sakra... to je v háji.. v šatně si vzala věci a šla do třídy... skvělý... Janek už zase seděl s Romanem.

.