Between love and hate

4- busík🫥

J: tak jo.. každá skupina máme jeden kontinent.. učka nám dala Ameriku, což je dobrý... pět témat... takže jedno pro každého z nás... tak si vezmeš Kristýno třeba historii a my s kluky uděláme zbytek?
T: jo.. klidně
R: jo prosím tě.. nezkaž nám to.. Hele měli jste vy tak vůbec zeměpis, já jen jestli nejsi úplně marná a nemáme si to radši udělat sami

T: zeměpis jsme měli
V: kdybys něco potřebovala přijď, rádi ti pomůžeme
J: Vildo máme své práce dost, takže to zvládne sama
Nikdo už nic dál neřekl, nechtěla jsem se s nimi loučit, takže jsem se prostě sebrala a vypadla ze školy a šla přímo na zastávku MHD, abych nemusela domů pěšky. Měla jsem toho fakt dost, nejraději bych se rozbrečela, musím to vydržet ale domů.

Nastoupila jsem a zasedla poslední místo, které bylo volné. Koukala jsem z okna, kde jsem zanedlouho viděla opět jeho. Rozloučil se s klukama a nastoupil. No to ne...
Šel směrem ke mně, protože jedině u mě bylo místo. Koukala jsem z okna a doufala, že kolem mě projde a nevšimne si mě. Ale nestalo se tak.
J: můžu? Jinde není místo
Nic jsem neřekla, jen jsem vzala svůj batoh a dala ho na zem. Sedl si vedle mě, a panovalo mezi námi hrobové ticho. Nehodlám se s ním bavit. Nestojím o to a on taky ne.

J: kde bydlíš?
T: co?
J: ptám se kde bydlíš?
T: co ti je do toho?
J: se normálně ptám, nemusíš být hned protivná
T: já nezačala
J: co?
nic jsem neřekla, vzala svůj batoh a vystoupila, protože jsem už byla doma. Jakmile jsem došla do bytu, zamířila jsem k sobě do pokoje, kde jsem začala dělat ten projekt.

Nebudu lhát, musela jsem si pobrečet. Prostě mě to mrzelo a štvalo zároveň. Moje očekávání se naplnily, bohužel.
Neumím si představit, jak to tam mám zvládnout. Nepřežiju tam ani týden.. natož až do maturity. Jak jsem se tak věnovala tomu projektu, na dveře od pokoje někdo zaklepal a vstoupil. Byl to brácha.
L: tak co sestřičko, jak bylo ve škole?
T: dobrý
Řekla jsem takovým tím nevěrohodným tónem.
L: stalo se něco?

T: hele Lukáši já mám práci, můžeš mě nechat?
L: jak chceš..
Odešel. Dala jsem se dál do práce, aby mi ta partička nemohla vytknout, že nic nedělám.
Celý zbytek dne se pak nic nedělo.
Ráno jsem se nachytala do školy, však to znáte.. nic zajímavého. Bohužel dneska mě už Lukáš nemohl odvést, takže jsem musela busem, nebo pěšky. Nejsem sebevrah, a ani bych to pěšky nestihla, takže jsem musela busem no.

Cestou jsem koukala z okna a s snažila se opět ignorovat okolní svet. Což by se mi i dařilo, kdyby do autobusu, nenastoupila ta partička kluků.
J: čau, jak jsi na tom s projektem
T: neboj nezkazím vám to
Řekla jsem ironicky
R: to bych ti radil já nepotřebuji další pětku
Jen jsem kývla, po chvilce jsme dojeli ke škole a vystoupili.
Šla jsem do šatny kde jsem se přezula a hned potom jsem šla do třídy. Po chvilce zazvonilo.

Celou hodinu jsem moc nevnímala. Všichni tady na mě divně koukají. Prý, že zapadnu. Skvěle jsem zapadla co si budem. O přestávce jsem se vydala na chodbu, kde mě opět zastavili oni.
J: hele dneska po škole u mě
T: co?
J: abychom si řekli, co v tom projektu máme a vypadalo to, že jsme ho dělali společně
T: to ale není pravda
J: no a co? Sraz před školou tak tam buď
Řekl a odešel.

.