Between love and hate

20- máma🫀

Večer vám popisovat asi nebudu. Ráno jsem šla opět do školy. Došla jsem na bus a vzala sebou i tu kytku. Na zastávce už byl Janek. Došla jsem k němu a kytku mu vrazila do ruky.
J: taky ti přeju dobré ráno, a tu kytku mi nevracej je pro tebe
T: nech si ji
J: Týno, já myslel že...
T: nemysli, promiň, ale já prostě nedokážu zapomenout na to co si udělal.

T:Chápeš že mě to bolelo? Víš vůbec, jak jsi mi ublížil?
To už mi tekly slzy proudem.
J: nebreč prosim....
Odložil kytku na lavičku a rozešel se směrem ke mě.
T: ani se nepřibližuj
Nic neřekl a šel ke mě furt blíž.
T: jsi hluchej?
Bez reakce... byl už úplně u mne, až najednou mě objal.
T: Pusť mě

Nic... musela jsem se vzchopit a silou se od něj odtáhnout.
T: proč to děláš? Proč zase musíš dělat něco co nechci?
J: já to chci mezi námi prostě urovnat
T: to nejde.. pochop to už prosím.. já si vážím těch gest, co děláš... ta květina byla fakt nádherná... ale nic nespraví. Stalo se toho tolik, že to se nedá prominout tím, že mi koupíš květinu, i kdybys jich koupil desetitisíce bude to mít stejně nulový efekt.

T: Promiň... bude lepší, když si budeme jeden druhého nevšímat a tvářit se, jako kdyby ten druhý nebyl...
J: to má být jako konec?
T: a on byl nějaký začátek?
J: Týno prosím...
T: dej mi čas
Řekla jsem a nastoupila do autobusu, který přijel. Janek udělal to samé. Sedl si až dozadu, do uší si dal sluchátka a koukal z okna...
Dojeli jsme ke škole a já opět zamířila hned do třídy. Po chvilce přišel i Janek.

R: nazdaar
J: čau
R: půjdeš s námi dneska do klubu?
J: ne
R: co ti je? Vždycky chodíš tak nedělej fóry
J: prostě nemám náladu, tak mě nech
R: sorry
Řekl a odešel. K moji lavici opět přišel Janek.
J: myslíš, že bychom si mohli ještě jednou promluvit?
T: proč?
J: prosím
T: fajn ale teď ne

J: počkám na tebe po škole v šatně
T: fajn....
Odprejsknul. Jakože... o čem furt chce mluvit? Neřekla jsem to dost jasně? Nic se nezmění... z nás dvou nikdy nemohou být kamarádi... každý jsme úplně jiný.. ach jo... proč já to musím mít tak těžký😩.

...
Školní den popisovat nebudu, byla to nuda jak sviň, ale naštěstí se do mne nikdo nesral. Šla jsem před školu a málem nevěřila svým očím... když jsem uviděla svoji matku... co tady dělá?

Nemá být s léčebně? V jedný ruce láhev vodky a v té druhé řekla bych že marihuana. Pokuřovala si tam a popíjela zároveň. Dělala jsem, že ji neznám a postavila se kousek od školy, aby mě Janek viděl, ale máma mě poznala a šla ke mně.
M: dceruško moje!
Tyvole, táhlo to z ní strašným způsobem
M: nemáš pár tisícovek navíc?
T: mami... co tu děláš?
M: v tom cvokáči mě to sralo, šla jsem pryč... teď bydlím u Pepíka.. to bude do budoucna tvůj novej tatínek

T: měla bys jít
M: až mi dáš ty prachy
T: já nemám
M: nelži
Zakřičela na mne.. to jsem si všimla, jak na nás najednou všichni začali čumět, dokonce i Janek, co vyšel ze školy.

.