Between love and hate

32- nejhůř 😩

Bohužel to nešlo a já se rozbrečela. Došla jsem do třídy a sedla si do lavice. Janek si vzal své věci a sedl si k Romanovi.
T: Janku mohla bych...
J: ne a nech mě být
Křikl po mě. Nic jsem už neřekla a snažila se opět nebrečet.
R: buď rád máme od ní konečně pokoj
J: Romane teď mě nech prosím tě
R: sorry

Nemohla jsem tohle poslouchat, začala jsem si balit věci. Janek na mě udiveně koukal. Slzy mi stékaly po tváři....
Tašku jsem si dala na záda a vypadla pryč. Došla jsem do šatny, kde jsem se zády opřela o skříňku a následně po ní sjela až na zem. Všechno se opět pokazilo...přišla jsem o toho nejlepšího kluka....
Vzala jsem si do ruky telefon a napsala tátovi, jestli pro mě nemůže dojet, protože mi je špatně...což vlastně ani nelžu, je mi z toho všeho psychicky na nic.

Táta mi hned odepsal, že pro mne už jede. Ve skříňce jsme si vzala věci a vydala se ven před školu, kde jsem čekala na tátu, který do pěti minut přijel, nastoupila jsem k němu do auta.
Tt: jsi v pořádku?
T: asi ne.. můžeme jet prosím rychle domů.. chci si lehnout
Tt: jo to bude nejlepší... zůstanu doma s tebou
Táta nastartoval a jeli jsme domů.
Tt: co Janek.. už to ví?
T: jo... dopadlo to nejhůř, jak mohlo
Tt: to mě mrzí, že to Janek nepochopil

T: dozvěděl se to bohužel dřív od učitelky než ode mne... teď si myslí, že jsem ho jen tahala za nos
Tt: mám s ním promluvit?
T: ne.. nemá to cenu.. stejně se za pár dní už neuvidíme..
Tt: třeba to cenu má
T: Tati nemá...nesnáší mě
Tt: to není určitě pravda, uvidíš, že se ti ozve
T: kéž by
Tt: Týnko...
T: neřeš to prosím...

Dojeli jsme domů a já hned šla k sobě do pokoje, kde jsem celý zbytek dne probrečela...
Čekala jsem, zda se Janek ozve, jak Táta říkal...ale nestalo se tak...
Můžu si za to sama, měla jsem mu to říct hned.
Tt: Týnko pojď se najíst
Zavolal na mě táta z kuchyně.
Nemám náladu, a ani chut...je mi z toho všeho hrozně..
No nic no... jíst ale musím... šla jsem se tedy najíst.
L: slyšel jsem, že to Janek nevzal úplně dobře.. mrzí mě to ségra, třeba bych ti mohl nějak pomoct, mu to vysvětlit

Řekl Luky uprostřed večeře.
T: děkuju, ale nechme to už být prosím.. je to jedno.. za pár dní mizíme pryč a zapomene na mne
L: ale ty nezapomeneš.. a bude tě mrzet, že jste se nerozešli v dobrém.. protože i když bude od sebe několik kilometrů, budeš vědět, že tu bude vždy pro tebe aspoň jako kamarád... jenže takhle..
T: jo máš pravdu.. ale teď už se s tím nedá nic dělat
Všichni jsme se najedli a já šla zpátky do svého pokoje.

Musíme zase začít balit, ještě že jsme všechny ty krabice ze stěhování nevyhodili. Celý večer jsem si pak balila oblečení, které ty poslední dva dny nosit stejně nebudu, a pak si taky sbalila věci, které mám v komodě a knihovně, a už je nebudu potřebovat.
Když jsem měla hotovo, šla jsem se umýt, a pak šla rovnou do postele, vzala jsem si ještě mobil a šla si otevírat snapy. Jeden poslal i Janek.
Zase jsem se rozbrečela, když jsem to viděla. Poslal fotku, kde leží v posteli s nějakou blondýnkou..

.