Between love and hate

10- jedna věc mě napadá👩🏾‍❤️‍💋‍👨🏼

Odložila jsem si skleničku.
T: c-co?
J: že jsi hezká... moc hezká
Sjel mě pohledem a u toho si zkousnul ret
T: jestli chceš abychom byli kamarádi, tak mi nelži do očí jo.. děkuju.. já vím, že nejsem.. ostatně to ví všichni..
J: jak jako všichni?
T: tak třeba Roman dnes... ani kolo bych si o ni neopřel... nikdy mi to nikdo neřekl...

J: tak jsem rád, že mohu být, nebo jsem první
T: ehm.. jo.. co budeme dělat ?
J: no.. nekoukneme třeba na něco?
T: hele jestli chceš zírat na bednu, jsem sem nemusela chodit.
J: tak vezmeme na procházku Daisy?
T: Daisy je?
J: borderka
T: ježiš jo prosím, já miluju psy
J: tak já jdu pro ni
Janek odešel a za chvíli se vrátil s nádhernou borderkou😻.

Ta se ke mně hned rozeběhla, když jsem ji měla u nohou, dřepla jsem si k ní a začala ji hladit.
T: ty jsi krásná.. takovou jako jsi ty, bych taky chtěla doma
J: a proč nemáš?
T: brácha má alergii.. 😔 když jsme ještě bydleli na statku... nemohl ani mezi zvířata
J: ty jsi ze statku? 😳
Řekl překvapeně a zasmál se.
T: eh jo..
J: a ty bydlis jen s tátou?
T: jo

J: a máma? Promiň, že se tak ptám, jen mě to zajímá
T: nepůjdeme už?
Zvedla jsem se a vydala se do předsíně, kde jsem si opět obula boty. Vzala jsem Daisy na vodítku a vydala se ven. Janek mi byl v patách.
J: Týnko promiň, já se tě nechtěl nějak dotknout. Jen mě to zajímalo...
T: máma je v léčebně
J: co?
T: je to alkoholička....
J: počkej to vážně? A proto jste se sem přestěhovali?

T: jo...kvůli druhům jsme museli prodat statek...
J: to mě mrzi...
T:...
J: notak nebud smutná, pojď! rozveselim tě
Janek si mě přehodil přes rameno a někam se rozběhl.
T: Janku prosím pusť mě🤣
Učinil tak, položil mě na zem, ale své ruce nechal na mých bocích.
T: myslím jakože úplně pustit🤣
J: co za to ?

T: nevím... si řekni
J: jedna věc mě napadá
T: jaká🤣
J: tak třeba jedna taková pusa by nebyla na škodu
T: c-co?
Na to už nic neřekl a přisál své rty na ty mé, hned jsem se odtrhla.
T: c-co to..
poodešla jsem od něj.
J: já..
T: já asi budu muset jít.. p-promiň
Rozešla jsem se zpátky domů.

J: Týnko ne počkej
Doběhl ke mě, a stoupl si tak abych nemohla odejít.
J: já...
T: co? Co ty? Hele přestaň si ze mě dělat už legraci
J: co? Ale já si z tebe...
T: prosím tě mlč, já vím že nejsem nějak extra hezká a...
J: Týno přestaň, jsi krásná a ta pusa...
T: nic to neznamenalo a nikomu to neřekneš

To bylo to poslední co jsem řekla a odešla jsem domů. Janek na mě něco ještě volal, ale já ho ignorovala. Doma už byl taťka který vařil večeři.
T: ahoj
Tt: ahoj, jak bylo?
T: fajn
Tt: proč si mi neřekla ze s někým chodíš?
T: co?
Tt: Lukáš říkal že...
T: Lukáš kecá tati, jsme jen kamarádi... s Jankem.. jen kamarádi

.