Rozum nebo láska

1. Ráno

Mery:
Ráno jsem se jako vždy probudila na budík. Moc se mi nechtělo vstávat ale dnes budu naposled s "mými" dětmi ve školce. Teď mají poslední rok a dnes končí. Budou mi neuvěřitelně chybět.  Nakonec jsem rychle vstala a udělala si ranní rutinu. A samozřejmě se i oblékla. Dala jsem si výjimečně šaty.
Když jsem se šla najíst tak při stole seděli rodiče.
M- ,,Ahojte."
Ja(rda)+A(nna)- ,,Ahoj."
A- ,,V kolik dnes příjdeš?"
M- ,,Nevím. Asi kolem 17:00. Proč?"
A- ,,No jenom jestli...." nestihla to ani doříct protože ji táta přerušil
Ja- ,,Máš někoho."
M- ,,Ježíši......ne! A ani nechci."
Ja- ,,Tak hele. Jestli si nikoho nenajdeš do měsíce tak si vezmeš toho koho ti vybereme."
M- ,,Tak to ne!"
A- ,,Marie. Nebuď drzá. Sama víš, že to tak funguje už roky."
M- ,,Hm. Čau." odešla jsem. Jako nechápu jak mě vlasní rodiče mohot nutit do svatby! Já nikoho nechci! Co když to bude opět tyran? Ano pochopili ste. Můj bývalí byl😔
Celou cestu jsem myslela na výhrůžku rodičů. Vím čeho jsou schopní. A bojím se aby ti to neudělali. Po tom co jsem si zažila budu mít problém někomu věřit a mít s ním vztah. Ne natož ještě svatbu!

Hned jak jsem přišla tak jsem se uvítala s Vali. S velice dobrou kamarádkou a kolegyní. Kromě těch našich zlobidel budeme mít i o 2 roky mladší. Často je míváme na starost my. Mám tam taky jednoho oblíbence😅a to Matýska. Malý, nesmělý ale úžasný chlapeček.
V- ,,A co se děje?" zeptala se, když jsme byli s dětmi na snídani
M- ,,Nic...co by."
V- ,,Ale jo."
M- ,,Jen....jen rodiče mě nutí, nebo vyhrožují, že pokud si někoho nenajdu tak mi manžela vyberou oni."
V- ,,Cože?! To je moc, ne?!"
M- ,,Jo ale-" přerušilo nás jak děti dosnídali. Už jsme se o tom nebavili a věnovali jim

Vypravěč:
Mezitím u Hofbauerových probíhali normální ráno. Skoro. Na Davida přišla ataka. Něco cítíl už včera ale nebyl si úplně jistý. Bohužel se ukázalo, že to ataka je. Volal do nemocnice, kde mu dali na pár dní volno. K jeho štěstí.
Prášky měl hned v nočním stolku. Vzal si je a přetáhl peřinu přes hlavu. Pomalu ale jistě usínal. Vyrušila ho jeho máma, Tereza
T- ,,Davide vstávej. Zaspal si."
D- ,,Ne-nezaspal." mluvil tiše. Tereze hned došlo co se děje
T- ,,Davide děláš si legraci?! Říkal jsi, že prášky bereš!"
D- ,,Neberu a ani brát nebudu."
T- ,,Davide proč jsi tak tvrdohlavý, sakra! Mají ti pomoct!"
David jí více méně ignoroval. Nebyl na tom nejlépe a její řeči věděl už nazpaměť. Věděl i co řekne teď
T- ,,Už chápu, proč jste se s Ninou rozešli." řekla hnusně a odešla do kuchyně za manželem

Pozornost Karla hned upouto to jak Tereza naštvaně přišla do kuchyně.
K(arel)- ,,Kde je?"
Te- ,,Tvůj syn nebere prášky!"
K- ,,Já ho přetehnu. Už se nedivím, že se s ním Nina rozešla." Karel hned přišel za Davidem
K- ,,Neříkal si, že je bereš?!"
D- ,,Nech mě."  Karel věděl, že nemá cenu se s ním hádat tak odešel. Když přišel do kuchyně tak Tereza se akorát někam chystala
K- ,,Kam jdeš?"
Te- ,,S Annou na to setkání."
K- ,,Ajeje. To budou pomluvy." oba se zasmáli
Te- ,,Já jdu, pa."
K- ,,Čau." dali si pusu a odešla
Co se stane na setkání? Vymyslí tam něco?