Rozum nebo láska

10. Ataka

Když jsem to vzdávala, tak jsem ho uviděla jak se opíral o zábradlí na schodech. Rychle jsem k němu přiběhla
M- ,,Davide! Dobrý?"
D- ,,Jjo...ne-nestarej sse."
M- ,,Nebuď tvrdohlavý a pojď...až budeme v letadle tak můžeš spát."
D- ,,Hm."
M- ,,Pojď." otočila jsem se a viděla jak se všichni na nás koukají
M- ,,Teď spolupracuj a dělej, že jsme pár."
D- ,,To jako proč."
M- ,,Davide sakra prosím!"
Sice neochotně ale nakonec kývl. Obmotala jsem se kolem jeho ruky a on se nenápadně opřel. Nakonec jsme nějakým zázrakem dorazili k našim
Ka- ,,No hurá! Davide děláš si ze mě prdel?! Nemůžeš brát ty posraný prášky?!"
Te- ,,Přesně! Víš jak se teď musíme stydět?!"
M- ,,Sedni si a uklidnime se...teď vás stejnak zřejmě neslyší." jemně jsem ho pohladila po zádech i když nevím proč
Ka- ,,Mery jsi hodná ale nezastávej se ho."
M- ,,Nemůže za to a je to jeho volba jestli prášky brát bude nebo ne."
Te- ,,A vem si to takhle. Budete mít děti, přijde na tebe porod a tenhle pitomec dostane ataku."
M- ,,Možná je má často díky vašemu chování. To vás nenapadlo? Chováte se k němu jako k odpadu...a možná by je tak často neměl kdyby jste se chovali jinak." všichni mlčeli a v tom nás volali do letadla
M- ,,Pojď." pomohla jsem mu vstát
Letuška- ,,On pil?!"
M- ,,Ne. On má takovou nemoc. A teď má takzvanou ataku. Nemusíte se bát."
Vešli jsme dál a sedli si na naše místa. Já seděla při okně. David celou dobu mlčel a myslela jsem si, že usnul. Vybrala jsem si mobil, že budu poslouchat písničky
D- ,,Děkuju." řekl z ničeho nic
M- ,,Za nic...musela jsem to odčinit. Spíš mi promiň."
D- ,,Nic se nestalo." pousmál se a zavíral oči
M- ,,Prospi se." usmála jsem se, otočila a koukala z okna

David:
Probudil jsem se těsně před přistáním. Když jsem se kouknul na Marii tak jsem uviděl jak na mně spí. Vzpomněl jsem si jak se mě zastala. To bylo rozhodně něco větší než to co řekla. A musím jí být za to vděčný
Nakonec jsem jí musel vzbudit i když samému se mi chtělo spát
D- ,,Marie?" jemně a opatrně jsem s ní hýbal. To i pomohlo a vzbudila se
M- ,,Co se děje?" koukla rozespale ale hned si uvědomila, že leží na mně
M- ,,Ppromiň...jak jsem usla tak jsem musela spadnout na tebe."
D- ,,Vv pohodě."
M- ,,A jak ti je?"
D- ,,Nic moc....ale jsme to...tu sme skoro tamto." trochu se zasmála
M- ,,Dobře...a můžu tě o něco požádat?"
D- ,,Nno?"
M- ,,Neříkej mi Marie....Mery."
D- ,,Dobře."
Nakonec jsme přistáli i když mi bylo blbě tak jsme všichni jako nic vylezli. Rodiče zavolali taxi a jeli jsme do hotelu. Jedna část byla přímo na pláži a druhá byla k městu a vyl tam bazén
Hotel:

M- ,,Páni...to je nádherný."
A- ,,A počkejte na váš pokoj."
S Mery jsme je ignorovali. Já si potřeboval lehnout a Mery nevím
Kdy přejde ataka?