Rozum nebo láska

24. Pauza

S Davidem jsme spolu už nějaký ten pátek. Je konkrétně půlka září. Já normálně učím a David přestoupil na Rubavský urgent. Bohužel se poslední dobou hádáme. Bojím se, že idilka skončila🥺
Dokonce tuhle noc ani nespal doma😔 probrečela jsem celou noc. Hrozně si výčitam co jsem mu při hádce řekla

M- ,,Ty už vůbec nemáš na nás čas! Kdy jsme naposled byli někde spolu?!"
D- ,,Pochop, že nám praci! Ne vždy to jde!"
M- ,,A nebo máš milenku, ne?!"
D- ,,Jsi šáhlá?! Proč bych tě podváděl sakra!"
M- ,,Proč asi! Jsi chlap a už jsi to zkoušel ale já to zatrhla!"
D- ,,O to nejde! Mám moc práce sakra!"
M- ,,A nebo sis našel jinou slepici, že?!"
D- ,,Ty jseš jak blbá a hluchá!"
M- ,,Rodiče měli zřejmě pravdu!" nastalo ticho a já si to začala vyčítat...
D- ,,Když si to myslíš." vzal si věci a odešel

Při vzpomínce na hádku jsem se zase rozbrečela. Všechno jsem pokazila. Všechno. Koukla jsem se do zrcadla a uviděla jak mám celé oči opuchlé. Moje jediné štěstí bylo to, že byla sobota. Pomalým krokem jsem vyšla a uviděla Davida jak snídá. Nesměle jsem šla k němu
M- ,,Dobré ráno." nic. Celkem mě to zamrzelo ale co jsem mohla čekat
D- ,,Přemýšlel jsem."
M- ,,Oo čem." pomalu jsem si sedla
D- ,,Zakladní věci mám zabalené." při jeho slovech se mi do očí dostali další slzy a já věděla co bude následovat
D- ,,Bylo by lepší si dát na pár dní pauzu."
M- ,,Cco? Ne! Daví prosím! Udělám cokoliv!"
D- ,,Ne, už jsem se rozhodl. Oboum nám to prospěje." tohle jsem nechtěla! Rychle jsem vstala až se mi zamotala hlava a musela jsem si sednout. David se hned zvedl a přišel ke mně
D- ,,Dobrý?" mlčela jsem. Nic jsem nedokázala. Jen jsem nechala slzy volně téct
D- ,,Neplakej."
M- ,,Neodcházej...já tě miluju a vím. Přehnala jsem to."
D- ,,Promiň." jemně mě políbil a já jsem uviděla jak si bral tašku a odešel....

David:
Hrozně jsem si vyčítal tu hádku. A ještě víc když jsem viděl v jakém stavu byla Mery🥺
Věci jsem si dal na hotel a šel do práce. Musel jsem se nějak odreagovat. Byl tam i kamarád Roman, který o všem věděl
R- ,,Neměl jsi vám dávat pauzu."
D- ,,Musel. Prospěje nám to."
R- ,,A co Mery na to?"
D- ,,Romane..."
R- ,,Ne Romane. Tak?"
D- ,,Já...no...hroutila se." řekl jsem a koukal do země
R- ,,David! Jsi vážně jak...běž za ní!"
D- ,,Ale-"
R- ,,Hned! Vezmu to za tebe."
D- ,,Dobře...dík." plácli jsme si a já běžel do auta a za Mery. Reagoval jsem přehnaně. Cestou jsem koupil kytku a doufal, že Mery odpustí.

Když jsem vešel do bytu tak bylo všude ticho. Trochu jsem se lekl, že Mery není doma. No to co jsem uviděl pak mě zděsilo ještě víc...
Mery ležela na podlaze a byla celá od krve! Přiběhl jsem k ní. Z ucha jí furt masivně tekla krev. Tep naštěstí měla. Hned jsem zavolal záchranku a snažil se jí záchranit. Když jsem se kouknul nahoru tak jsem viděl na rohu stolu krev. Neskutečně jsem se o ní bál...ráno byla na tom špatně. Muselo se jí udělat špatně a upadla.

V nemocnici si jí hned vzal Roman. Mě nechtěl k ní pustit. Vyčítal jsem si každé slovo, které jsem jí vykřičel
Jak bude na tom Mery?