Rozum nebo láska

27. Rád

D- ,,Maty dám ti takovou mastičku, ano? Rychleji se to zahojí."
Ma- ,,Ne." brečel a furt se Mery držel
M- ,,Proč ne, broučku? Pomůže ti."
Ma- ,,Táta to pozná a zbije mě páskem ještě víc."
M- ,,Maty...já tě k nim nepustím."
Ma- ,,Ale-"
D- ,,Neboj se, ano? Nic ti nikdo nebude dělat. Ani rodiče."
Ma- ,,Vvážně?"
M- ,,Ano." dala mu pusu na čelo. Pomalu ale jistě přestal brečet a celkem se mi ulevilo. Mezitím se převlékl a já šel pro mastičku
D- ,,Můžu?"
Ma- ,,Jo." opatrně jsem mu to začal mazat. Pak si dal i vrchní část pyžama a šli jsme si všichni lehnout. Mery se ještě šla převléknout vedle a já byl s Matýskem sám
D- ,,A Maty?"
Ma- ,,Ano?"
D- ,,Máš svoje rodiče rád?" chvíli mlčel. Bál jsem se co řekne
Ma- ,,...jo. Ale pani učitelku mám mnohem raději...i tebe strejdo." nesměle se usmál. Já taky a pohladil ho po hlavě
M- ,,My tebe taky." sedla si k nám
Ma- ,,Já se jich bojím."
M- ,,Nemusíš. Ochráníme tě."
D- ,,Přesně."
Ma- ,,Dobrou noc." usmál se a přitulil k Mery. A já jsem je ochranářsky obejmul

Mery:
Ráno jsem se probudila a kluci nikde! Trochu jsem se lekla ale pak jsem slyšela z obýváku smích. A hned vzápětí jsem se lekla(ano zase😂), že nezvonil budík. Ale pak jsem si uvědomila, že je sobota. Pomalu jsem si sedla a následně šla za nima do obýváku
M- ,,Tady je veselo." zasmála jsem se
D- ,,Je no." usmál se a zasmál taky
Ma- ,,Dobré ráno." přiběhl ke mně a obejmul mě. Já jeho taky
M- ,,Snídali jste?"
D- ,,Ještě úplně ne." nervózně se podrbal za uchem a zasmál. Já s ním
M- ,,Já udělám. Co si dáte?"
Ma- ,,Mmůžu chlebík s nutelou?" zeptal se hrozně nesměle
M- ,,Jasně, že můžeš." pohladila jsem ho po hlavě
D- ,,Matýsku nemusíš se bát. Když chceš něco sníst tak normálně řekni, ano?"
Ma- ,,Dobře." pousmál se
D- ,,Jsi se převléknout a přijď."
Ma- ,,Dobře." běžel do ložnice se obléct. Já s Davidem jsme šli do kuchyně
M- ,,Víš, že jsi s ním hrozně roztomilý?" usmívala jsem se
D- ,,Jo?" zasmál se
M- ,,Jo. Je hrozně hezký vidět tě s dítětem."
D- ,,Jen škoda, že nebudeme mít vlastní."
M- ,,Lásko mě to nevadí. Miluju tě a je mi jedno, že nebudeme mít vlastní. Věřím, že kdyby to bylo naopak tak by to bylo stejný."
D- ,,To bylo."
M- ,,Jinak...myslíš si, když je udáme na sociálku a pak žádáme o adopci tak ho dostaneme?"
Překvapile se kouknul. Trochu jsem se lekla, že on ho nechce a je JEN strejda
M- ,,Tteda pokud chceš. Aale je-"
D- ,,Ne to ne. Je to úžasný kluk."
M- ,,Ttak?"
D- ,,Jen jsem si myslel, že to aby byl náš se obejde i bez sociálky a tak."
M- ,,Raději ano. Aby nebyli problémy se zákonem."
D- ,,To zase jo."
M- ,,Tak vidíš." políbili jsme se
D- ,,Jinak jsem ti říkal, že po ránu ti to hrozně sluší?"
M- ,,Ani ne." zasmála jsem se a chvíli jsme se líbali. Nakonec jsem nám udělala snídani. Ale Matýsek furt nikde. A tak jsem šla do ložnice. Seděl na posteli a tulil se k nějakému pejskovi
M- ,,Jdeš?"
Ma- ,,Už můžu?"
M- ,,Ano, sluníčko." usmála jsem se. Hned šel a já si všimla nějaký papír. Když jsem ho vzala a začala číst tak jsem se nehorázně naštvala ale i zděsila...
Proč? Co v něm bylo?