Rozum nebo láska

31. Rande

Trochu se posuneme. A to o měsíc. Matýsek je oficiálně náš!🥰
Má hotový pokojík a obecně mi přijde, že je šťastnější. A za to jsem ráda. Bohužel se mi zdá, že David je v poslední době nějaký divný😟bojím se aby se něco nepokazilo. Aby se nepokazilo naše rodinné štěstí...
A taky se obávám toho, že je to kvůli tomu, že jsme spolu ještě nespali...
Je ráno a já jsem se akorát vzbudila. Vedle Davida. Zas přišel pozdě. Kdysi mě aspoň obejmul. Teď si lehne a ke všemu ještě zády. Dost mě to mrzí.
A do toho dnes Matýsek není doma. Je u mých rodičů. Nakonec ho i otcové vzali velice dobře a mají ho moc rádi. Když jsme s nima tak jsem ráda, že Matýska vůbec pozdravím😂jinak jsou furt s ním.

Sedla jsem si na postel a koukala na Davida který pokojně spal. Teda asi. Bylo mi líto, že si v poslední době nemáme ani co říct. Mrzelo mě to. A moc...
Nakonec jsem vstala a šla do kuchyně udělat kafe a snídani.
Když jsem to měla tak jsem to dala na stůl. A akorát přišel David. Sedla jsem si a čekala, že si sedne i on. On si ale vzal jen rohlík a oblékal se
M- ,,Kam jdeš?"
D- ,,Ven."
M- ,,Jak ven?!"
D- ,,S Romanem. Máme něco dohodnutého."
M- ,,Davide prosím zruš to." přiběhla jsem k němu
D- ,,Mery já musím." zavazoval si boty
M- ,,Už mě nemiluješ, že." řekla jsem a do očí se mi dostali slzy. On se hned zarazil
D- ,,Co?"
M- ,,Máš někoho? Chceš svobodný život? Chceš prostor?"
D- ,,Lásko co to říkáš." přišel ke mně
M- ,,Poslední dobou mě ignoruješ. Ani si nepamatuju, kdy jsi mě obejmul. Políbil nebo aspoň chvíli se mnou mluvil...ale aasi to pochopím...můžeš jít." rychle jsem utekla na balkón. Potřebovala jsem vzduch. Netrvalo dlouho a cítila jsem ruce kolem sebe, které mě k sobě přitáhli. Chybělo mi to.
D- ,,Lásko moje já tě miluju nejvíc na světě. Dělám pro tebe jedno překvapení. A trávím tam dost času."
M- ,,Pokud to překvapeni dělá tohle tak o něj nestojím." zabořila jsem hlavu do jeho hrudi a on mě hladil ve vlasech
D- ,,Tak se trochu posune. Dneska budeme jen a jen spolu. Romanovi jsem psal."
M- ,,Vážně?"
D- ,,Jo. Klidně ať se děje co chce. Já nedovolím aby nás něco rozdělilo." po dlouhé době jsme se zase políbili. Tak moc mi to chybělo...

David:
Vůbec mi nedošlo, že mi to bere tolik času a Mery se cítí tak jak se cítí. Nehodlal jsem aby se trápila i nadále. Společně jsme se nasnídali a byli jednoduše spolu. Povídali jsme si, líbali se, mazlili a tak. Ani jsem si neuvědomil jak mi to chybělo.
D- ,,Nezajdeme večer ven? Na večeři a pak do kina. Prostě rande."
M- ,,To by bylo fajn. Dlouho jsme nikde spolu nebyli."
D- ,,To jo...tak by jsme to měli napravit, ne?" zasmál jsem a Mery taky
M- ,,To měli." usmála se a políbili jsme se

Večer jsme se přichystali. Šli někam na večeři, kde byla velice romantická atmosféra. Viděl jsem jak byla Mery šťastná. A já s ní.
No a do kina jsme šli na nějakou romantickou komedii. Celkem jsem se i já nasmál😂Nakonec jsme ale přišli domů, kde jsme se každý zvlášť osprchovali. Mery pak přišla ze sprchy a lehla si vedle mě. Myslel jsem si, že půjdeme spát. Ale ne. Protože...
Proč?