Rozum nebo láska

19. Idiot

Byl to pro mě šok. David mi zatajil tak důležitý fakt. Ale když jsem viděla jak to říkal tak...tak mi ho bylo líto
M- ,,Lásko mně to nevadí, ano?"
D- ,,Cco?" usmál se
M- ,,Nevadí mi to. Dítě si můžeme adoptovat."
D- ,,Já tě tak hrozně moc mi..."
M- ,,Vím vím. Já tebe taky." políbila jsem ho a lehl si na mě
M- ,,Prospi se ano? Budu tady."
D- ,,Děkuju." zavřel oči a pevně mě držel. Bála jsem se o něj. Chtěla jsem nám jít pro snídani ale bála jsem se, že si něco udělá
M- ,,Daví?" nereagoval a mně došlo, že zřejmě usnul. Pomalu jsem vstala, políbila ho a šla pro snídani. Tam už byli rodiče
Te- ,,Kde je David?"
M- ,,Má ataku a...a sebevražedné myšlenky."
K- ,,Mě z něj-"
M- ,,Chci být s ním."
A- ,,A jste spolu?"
M- ,,Co? Teď nemám čas." rychle jsem něco vzala a šla. Nechtěla jsem aby se to takhle dozvěděli. Bohužel jak jsem šla za Davidem tak jsem nešla sama...

David:
Mery odešla na snídani. Celý čas se nevracela. Bylo mi to divný ale zřejmě šla někam s rodiči. Ležel jsem ale cítil jsem, že se to lepší a že tahle bude trvat chvíli. Snažil jsem se dát co nejdřív dohromady.

Skoro večer se otevřeli dveře. Následně někdo šel do koupelny. Pomalu jsem si sedl
D- ,,Mery?" nic. Místo toho vešel můj otec ,,Stalo se něco?"
Nic neřekl a dal mi pěstí
D- ,,Co děláš?!"
K- ,,Ty debile! Kdyby si bral prášky tak by Mery byla na tom lépe!"
D- ,,Cože?!"
K- ,,Michal, její bývalí jí zn*silnil!" doufal jsem, že jsem špatně slyšel
D- ,,Cco?"
K- ,,Celý den jsme byli v nemocnici a-" dál jsem ho neposlouchal. Postavil jsem se a šel za Mery. Ta seděla na záchodě a brečela
D- ,,Mery." přišel jsem blíž ale zastavila mě
M- ,,Pprosím...ne."
D- ,,Jjá...promiň." sedl jsem si oproti ní
M- ,,Chci být sama." kývl jsem a odešel. Otec byl taky pryč.
To, jak jsem viděl Mery jak moc jí ublížil mě dostalo. I přes ataku jsem do sebe naházel co nejvíce prášků a byl rozhodnutý je brát dál. Nechci aby zase trpěla....kdybych je bral tak by se to nemuselo stát🥺
Nakonec jsem si lehl a doufal, že Mery přijde

Po nějaké době přišla a sedla si na postel
M- ,,Ddaví?" hned jsem si sedl a koukal smutně
D- ,,Jsem tady pro tebe." snažil jsem se dělat, že jsem úplně bez ataky
M- ,,Mmůžu se přitulit."
D- ,,Pojď ke mně." hned se pevně chytila a rozbrečela ,,Ššššš."
M- ,,Ono...jsem špína."
D- ,,Ale nejsi. Pojď spinkat, ano? Jsem tady s tebou a slibuju, že tě ochránim."
M- ,,Jak."
D- ,,Začnu brát prášky....už nedovolím aby se to stalo."
M- ,,Mmiluju tě."
D- ,,Já tebe víc." jemně a opatrně jsem jí pohladil po tváři. Bál jsem se udělat cokoliv. Nechtěl jsem jí vylekat nebo tak.
M- ,,Když jsem šla ze snídaně tak...tak mě někam odtáhl....rodiče mě pak našli a celý den jsme byli v nemocnici."
D- ,,Já jsem takový idiot. Měl jsem tam být s tebou."
M- ,,Neopustíš mě?"
D- ,,Nikdy...budeme my dva, ano? Pojď spát."
M- ,,Dobrou." pevně se natiskla
D- ,,Dobrou noc." já jí pevně držel
Jak bude na tom Mery?🥺